Program 2018

 

 

Program FK 2018 / září - prosinec

Programový katalog ke stažení - 2. pololetí

 

středa 12.9. v 19:30

MUŽ, KTERÝ ZABIL DONA QUIJOTA

The Man Who Killed Don Quixote / Španělsko / Belgie/ Portugalsko / Velká Británie 2018 / 132 min / nevhodné pro děti do 12 let / Terry Gilliam

Surrealistická dobrodružná komedie. Terry Gilliam konečně dokončil svůj vysněný a prokletý projekt.

 

O realizaci filmu Muž, který zabil Dona Quijota se režisér Terry Gilliam snažil už od roku 1989, ale až v roce 1998 měl zajištěny finance a v roce 2000 začalo první natáčení. Tehdy se před kameru postavili Johnny Depp a Jean Rochefort. Od první klapky štáb stíhala jedna katastrofa za druhou. Krupobití a bleskové záplavy zničily techniku a lokace, natáčení stále rušily průlety stíhaček a Rocheford onemocněl dvojitou kýlou, takže musel odjet do Francie a podrobit se operaci. Projekt byl tehdy zrušen po 6 natáčecích dnech. O prokletém natáčení vznikl v roce 2002 velmi originální dokument Ztracen v La Mancha. Gilliam se projektu nevzdal, hlavní postavy několikrát přeobsadil a pokoušel se obnovit natáčení v roce 2005 a 2016. V roce 2017 se to konečně povedlo a film měl premiéru v Cannes 2018. (různé zdroje)

 

TERRY GILLIAM (1940, Minneapolis, Minnesota, USA)

Vystudoval politologii na Occidental College v Los Angeles, v newyorském časopise Help! se pak stal profesionálním kreslířem a tvůrcem komiksů. V roce 1967 odešel do Londýna, kde se dostal k BBC a poznal budoucí členy skupiny Monty Python Flying Circus, se kterými od roku 1969 tvořil kultovní podvratný seriál humorných skečů. Gilliam byl autorem výtvarné stránky a animací. Ve spolupráci s Terrym Jonesem natočili celovečerní film Monty Python a Svatý grál (1974). Samostatně debutoval snímkem Žvahlav (1977). Následovali Lupiči času (1981) a Monty Python a Smysl života (1983). Jeho první velkou studiovou prací byla antiutopie Brazil (1985). Ceněné jsou rovněž jeho snímky Dobrodružství barona Prášila (1989), Král Rybář (1995) a Strach a hnus v Las Vegas (1998). Po roce 2000 natočil filmy Krajina přílivu, Kletba bratří Grimmů (oba 2005) a Imaginárium Dr. Parnasse (2009). (různé zdroje)

 

 

středa 26.9. v 19:30

DENÍK STROJVŮDCE

Dnevnik masinovodje / Srbsko, Chorvatsko 2016 / 85 min / nevhodné pro děti do 12 let / Milos Radovic

Balkánská komedie. Mladý Sima se stal strojvůdcem jako jeho otec a všichni napjatě čekají, až přejede svého prvního sebevraha.

 

Ilija je stejně jako jeho otec i dědeček vlakový strojvůdce a pomalu se chystá do důchodu. Kromě šedesátky má na kontě i neslavný rekord co se počtu zabitých lidí týče. Během své kariéry totiž na kolejích přejel 28 osob. Vzrušení Ilijovi přivede do cesty samotný život v podobě desetiletého sirotka Sima, který se stane jeho adoptivním synem. Sima se po vzoru nevlastního otce a celé jeho mužské rodové linie chce stát samozřejmě také strojvůdcem. Přes veškeré Ilijovo rozmlouvání si chlapec cestu ke svému snu přece jen najde, ale nechce se smířit s realitou, že by byl vrahem. Kolegové strojvůdci mu říkají, že bez nehody nebude skutečným strojvedoucím a podle statistiky ji musí očekávat brzy, určitě již během prvního týdne. Sima ale jezdí již několik týdnů a zdá se, že nehody se mu vyhýbají. Tato skutečnost Simu neuvěřitelně deprimuje a psychicky mučí, tak musí vzít tuto bezvýchodnou situaci do rukou Ilija. (Mirius FD)

 

MILOS RADOVIC (1955, Bělehrad, Srbsko)

Srbský scenárista a režisér Milos Radovic si v roce 1987 získal pozornost kritiky na MFF v Cannes svým krátkým filmem Náhlá a předčasná smrt plukovníka K. K. Téměř patnáct let se věnoval tvorbě krátkometrážních snímků, televizních seriálů a divadelních her. V roce 2003 natočil svůj první celovečerní film, komediální mozaiku Malý svět, který ocenila porota na filmovém festivalu v Sarajevu. Smysl pro vypointovaný černý humor potvrdil v třetím celovečerním snímku Deník strojvůdce. (Febiofest)

 

 

středa 10.10. v 19:30

MĚSÍC JUPITERA

Jupiter holdja / Maďarsko, Německo 2017 / 123 min / nevhodné pro děti do 12 let / Kornél Mundruczó

Vizuálně podmanivý sci-fi thriller o nepravděpodobném superhrdinovi, který se odehrává ulicích Budapešti.

 

Napínavý thriller z blízké budoucnosti vypráví příběh uprchlíka, který po zásahu policejní kulkou k vlastnímu překvapení zjišťuje, že umí létat. Nepravděpodobný superhrdina v lidech probouzí strach i touhu po penězích, a v podmanivých kulisách Budapešti se začíná schylovat k přestřelkám a automobilovým honičkám. Dynamická kamera i překvapivý způsob vyprávění dodávají univerzálnímu podobenství o dobru, zlu, víře a ztrátě iluzí velmi současný rozměr. Miláček festivalu v Cannes, režisér Kornél Mundruczó, vizuálně působivým opusem potvrzuje svoji vizionářskou pověst. (Aerofilms)

 

KORNÉL MUNDRUCZÓ (1975, Gödöllő, Maďarsko)

Scénárista, filmový a divadelní režisér Kornél Mundruczó patří mezi tvůrce, kteří přispěli k obrodě současné maďarské kinematografie a růstu jejího významu v mezinárodním kontextu. Je zakladatelem uznávaného divadelního souboru Proton a stejnojmenné produkční filmové společnosti. Měsíc Jupitera je pátým režisérovým filmem v řadě, který měl premiéru na filmovém festivalu v Cannes. V roce 2014 zde byl jeho film Bílý Bůh (2014) oceněn hlavní cenou v sekci Un Certain Regard. Mundruczó na sebe upoutal pozornost již předešlými krátkými i celovečerními filmy, když za snímek Šťastné dny (2002) získal Zlatého leoparda na filmovém festivalu v Locarnu a film Delta (2008) si z Maďarského filmového týdne odnesl nejvyšší ocenění. (Aerofilms)

 

 

středa 17. 10. v 19:30 hodin - Filmový klub doporučuje
... A DĚLO BYLO JEŠTĚ ŽHAVÉ
Top je bio vreo / Srbsko, Bosna a Hercegovina 2014 / 100 min
nevhodný pro děti do 12 let / Slobodan Skerlić
Na válčení dospělých doplácí nejvíce děti...


Sarajevo 1994. Z okolních kopců dopadají na město denně desítky dělostřeleckých granátů vypálených silami bosenských Srbů. Jeden z nich zasáhne panelový dům a zabije rodiče malého srbského chlapce. Hoch utrpí šok a přestane mluvit. Ve zdemolovaném bytě jej najde bosenská sousedka. Vezme jej k sobě a stará se o něj jako o vlastního. Chlapec ale neustále utíká do svého zdevastovaného bytu. Když jej odtud vyžene skupina rabujících "obránců" města, toulá se ulicemi ostřelovaného Sarajeva. Potká svého bývalého spolužáka, který jej učí, jak v obléhaném městě přežít. Dostává se předčasně do světa dospělých plného násilí, strachu, alkoholu a kriminality. Film je adaptací kultovního románu Top je bio vreo Vladimira Kecmanoviće.

SLOBODAN SKERLIĆ (*1964, Bělehrad, Jugoslávie)
Scénárista, filmový a televizní režisér. Jako režisér debutoval v roce 1990 snímkem Východně od východu, na kterém spolupracoval s Alešem Kurtem a Markem Marinkovićem. V roce 1992 pak natočil jednu epizodu filmu Prokletá Amerika a dělal asistenta režie Darku Bajićovi při natáčení jeho legendárního snímku Černý bombardér. V roce 1995 natočil několik epizod populárního jugoslávského seriálu Otevřené dveře. K němu se pak vrátil ještě mezi lety 2013-14, když režíroval 11 nových epizod. V druhé půli devadesátých let slavil na domácí půdě úspěch s ma-fiánským akčním filmem Vztek. Snímkem ...a dělo bylo ještě žhavé se k režii vrátil po sedmnáctileté odmlce. K tomuto filmu napsal, společně s Alešem Kurtem, také scénář. (JF

 

 

 

středa 24.10. v 19:30

BISTRO RAMEN

Ramen Teh / Singapur, Japonsko, Francie 2018 / 89 min / přístupný bez omezení / Eric Khoo

Snímek o zvláštní moci jídla sbližovat lidi a napravovat dávné křivdy. A také o lásce a o tom, jak uvařit nejlepší ramen.

 

Mladý šéfkuchař Masato je odborník na tradiční japonský pokrm ramen, který se v jeho rodině vaří už po generace. Když mu život přichystá nečekanou zkoušku, vydá se Masato na dalekou cestu do Singapuru. Ve městě plném chutí a vůní pozná víc než jen lahodné recepty a rodinná tajemství. Ukáže se, že jídlo má zvláštní moc sbližovat lidi a napravovat dávné křivdy. A že láska prochází ramenem. (Aerofilms)

 

ERIC KHOO (1965, Singapur)

Držiteli singapurského ocenění Cultural Medallion a cenami ověnčenému filmovému tvůrci Ericu Khoovi, řediteli společností Zhao Wei Films a Gorylah Pictures, bývají připisovány zásluhy za oživení singapurského filmového průmyslu a za to, že v roce 1995 vrátil Singapur zpět na mezinárodní filmovou mapu. Byl prvním Singapurcem, jehož filmy se promítaly na významných festivalech a jeho film My Magic byl v roce 2008 v Cannes nominován na Zlatou palmu. V roce 2011 šel do kin jeho první celovečerní animovaný film Tatsumi. V roce 2015 spolurežíroval povídkový film 7 Letters a také svůj šestý celovečerní film In the Room, který měl premiéru na festivalu v Torontu. Snímkem Wanton Mee, jenž byl v roce 2016 promítán v kulinářské sekci berlínského filmového festivalu, vzdal poctu singapurským pouličním prodavačům stejnojmenného tradičního pokrmu. (Aerofilms)

 

 

 

středa 14. 11. 2018 v 18:00 hodin - Filmový klub doporučuje
FALSIFIKÁTOR
Falsifikator / Srbsko, B a H, Chorvatsko 2013 / do 12 let nevhodný / 87 min / Goran Marković
Ředitel vesnické malotřídky falšuje úřední listiny, aby pomáhal lidem. Je v tom tak dobrý, že na konci 60. let má jeho diplom půlka Jugoslávie...

Píše se rok 1968. Anđelko je ředitelem školy v městečku Dubica. Je věrným stoupencem Josipa Broze Tita a pevně věří v zářnou budoucnost Jugoslávie. Uvědomuje si sice, že všechno kolem něj nefunguje úplně ideálně, přesto nepochybuje o tom, že se Jugoslávie stane nejlepším místem k životu na světě. Sám se snaží napravit svérázným způsobem některé drobné dílčí chyby systému. Myslí si, že lidé jsou dobří a mají dostat šanci. Proto pro ně falšuje nejrůznější diplomy, potvrzení, maturitní vysvědčení a podobně. Důvěra v dobrotu lidí se mu jednoho dne stane osudnou, když jeho žárlivý soused udá policii, že zfalšoval diplom druhému sousedovi, se kterým mu byla jeho žena nevěrná. Musí opustit město, ale ani to není konec jeho trápení. Protože i ve vyhnanství pokračuje ve své lidumilné falsifikátorské činnosti, zatkne jej brzy policie a skončí ve vězení.
Pro Gorana Markoviće byla prvním impulsem pro napsání scénáře k filmu výzva Goethe institutu, kterou při příležitosti výročí dvaceti let od pádu berlínské zdi oslovil vybrané filmaře z růz-ných zemí. Zadání bylo zdánlivě prosté: natočit film o pádu režimu. Goran Marković se rozhodl, že natočí film, který by ukazoval počátky pádu Jugoslávie. Dalším rozhodujícím inspiračním zdrojem pro něj byl skutečný příběh ředitele školy, který celý život falšoval různé dokumenty. (Balkanfilm)

středa 14. 11. v 20 hodin - Filmový klub doporučuje
TURNÉ
Turneja / Srbsko, Bosna a Hercegovina 2008 / do 12 let nevhodný / 103 min / Goran Marković
Skupinu bělehradských herců ztracených uprostřed válkou zmítané Bosny mohou zachránit pouze jejich herecké schopnosti.

Děj filmu se odehrává v první polovině 90. let v době občanské války v Jugoslávii. Herci bělehradského divadla dostanou nabídku absolvovat turné po Republice Srbské v Bosně a Hercegovině. S vidinou slušného výdělku vyrážejí na cestu. Po příjezdu na místo přichází rychlé vystřízlivění. Město, do kterého je přivezla vojenská dodávka, je pod nepřátelskou palbou. Navíc dostávají nesnadný úkol - kulturně povznést srbské vojáky těsně za frontovou linií. Ti jsou ale velmi nevděčným publikem a divadelní představení končí fiaskem. Zhýčkaní herci se bezprostředně poté rozhodnou pro útěk domů. Cesta, po válkou zmítané Bosně, při které se potkávají postupně s bojovníky všech válčících stran, se pro ně stává bojem o přežití. Zachránit je mohou pouze jejich herecké schopnosti... (Balkanfilm)

GORAN MARKOVIĆ (*1946, Bělehrad, Jugoslávie)
Patří mezi nejosobitější ex-jugoslávské režiséry. Jeho medailónek najdete v katalogu VFM 2018.

 

středa 7.11. v 19:30

NEZNÁMÝ VOJÁK

Tuntematon sotilas /  / Finsko, Belgie, Island 2017 / 135 min / nevhodné pro děti do 12 let / Aku Louhimies

Drama jedné finské jednotky během tzv. Pokračovací války (1941-44), kdy Finsko bojovalo proti Sovětskému svazu.

 

V listopadu 1939 bez vyhlášení války vtrhla Rudá armáda do Finska, ale i přes mnohonásobnou převahu v mužích i zbraních nedokázala finskou obranu prolomit. Až po několika měsících tzv. Zimní války vybojovali na Finsku část území. V roce 1941 se situace změnila. Německá armáda vtrhla do Sovětského svazu a Finsko se rozhodlo vybojovat obsazené pohraničí zpět. Tento válečný konflikt mezi malou severskou zemí a totalitní komunistickou mašinérií připomíná boj Davida s Goliášem. Válečné drama Neznámý voják vypráví příběhy jedné finské jednotky, která se postavila během této války na obranu země proti agresorovi. Film vystihuje drsně a realisticky skutečný válečný konflikt, vidí jej očima různorodé skupiny mužů, kterou pevně spojila válka. Film vznikl podle knižního bestselleru Väinö Linny, který pro jeho příběhy čerpal i z vlastní zkušenosti.(CinemArt)

 

AKU LOUHIMIES (1968, Helsinky, Finsko)

Od poloviny 90. let natáčel krátké filmy a dokumenty pro finskou televizi. Svými prvními celovečerními snímky Nepokojní (2000) a Milovat a opouštět (2002) si získal značný divácký ohlas. Definitivně prorazil oceňovaným televizním seriálem Fragmenty (2003). Jedna z dvanácti epizod této experimentální série, za niž byl Louhimies v roce 2004 svými finskými kolegy zvolen režisérem roku, se ostatně stala základem filmu Mrazivé město (2006). Louhimiesův předchozí snímek Zamrzlá země (2005) si odnesl ceny z festivalů v Moskvě, Göteborgu, Aténách, Lübecku, Bergenu a Leedsu. V posledních letech uvedl do kin filmy Rozkaz (2008), Odhalený přístav (2012) a 8-Ball (2013). (katalog MFF Karlovy Vary)

 

 

středa 21.11. v 19:30

STUDENÁ VÁLKA

Zimna wojna / Polsko, Francie, Velká Británie 2018 / 89 min / nevhodné pro děti do 12 let / Pawel Pawlikowski

Ultimátní love-story odehrávající se na pozadí studené války vyprávěná křišťálově čistým filmovým jazykem.

 

V období budování stalinského Polska, ale také moderní západní Evropy se odehrává příběh velké osudové lásky zpěvačky Zuly a skladatele Wiktora. Nedokážou žít spolu, ale zároveň se fatálně přitahují a nevydrží být bez sebe. V kulisách Varšavy, Berlína a Paříže zní jazzová a folklorní hudba a Zula s Wiktorem rozehrávají nádhernou, ale hořkou baladu, svoji vlastní studenou válku. Kunderovsky laděným milostným eposem navazuje Pawel Pawlikowski na úspěch oscarové Idy. Za dílo nabité elektrizující hudbou i obrazovou krásou byl na festivalu v Cannes odměněn Cenou za nejlepší režii. (Aerofilms)

 

PAWEL PAWLIKOWSKI (*1957 Varšava, Polsko)

Od roku 1971 žije ve Velké Británii. Vystudoval literaturu a filozofii na Oxfordské univerzitě a filmy začal natáčet v 80. letech. Zprvu natáčel dokumentární filmy pro BBC, ve kterých velice osobitým a poetickým způsobem mísil skutečnost s fikcí – sem patří mj. From Moscow to Pietushki (1991), Dostoevsky's Travels (1991), Serbian Epics (1992) nebo Tripping with Zhirinovsky (1995). V roce 1999 natočil nízkorozpočtový televizní film Twockers. Následoval celovečerní snímek Poslední útočiště (2000) a Moje léto lásky (2004). Oba snímky získaly mnohá festivalová ocenění a také Cenu BAFTA. Jeho zatím nejúspěšnější film Ida (2013) získal Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film, 5 Evropských filmových cen a další ocenění. (zdroj: MFF Karlovy Vary)

 

 

středa 5.12. v 19:30

STŘÍDAVÁ PÉČE

Jusqu'à la garde / Francie 2017 / 93 min / nepřístupné pro mládež do 15 let / Xavier Legrand

Po rozvodu rodičů je Julien v péči matky, otec žádá střídavou péči a konflikt mezi rodiči se stupňuje.

 

Myriam a Antoine Bessonovi se rozvedli. Syna Juliena dostala do péče matka, která se snaží Juliena před jeho otcem chránit, a tvrdí o něm, že je agresivní. Antoine však prosí o střídavou péči svého syna. Julien je svědkem stupňujícího se konfliktu mezi jeho rodiči a je donucen jít na hranici svých možností, aby zabránil tomu nejhoršímu

Film získal ocenění Stříbrného lva za nejlepší režii a Zlatého lva za nejlepší debut na Filmovém festivalu v Benátkách v roce 2017. Střídavá péče se stal vítězným snímkem sekce Nová Evropa 25.ročníku mezinárodního festivalu Febiofest. (Artcam)

 

XAVIER LEGRAND (1979, Francie)

Herec, scénárista a režisér. Studoval Národní konzervatoř v Paříži. Jeho krátkometrážní film Než o všechno přijdeme (2013) byl nominován na Oscara. Jeho celovečerní debut Střídavá péče vzbudil veliký ohlas na festivalu v Benátkách.

 

 

středa 19.12. v 19:30

MAMA BRASIL

Benzinho / Brazílie, Uruguay, Německo 2018 / 95 min / přístupný bez omezení / Gustavo Pizzi

Láskou a něžným humorem prostoupený příběh milující ženy, které se mění život pod rukama.

 

Irenin svět, to jsou její čtyři synové, manžel snílek, nešťastně provdaná sestra, rozpadající se domek na předměstí Rio de Janeira, neustálý ruch, radost, pusinky, objímání, slzy, moře a starost, aby všichni byli najezení, umytí, šťastní a milovaní. Když její nejstarší syn Fernando dostane příležitost hrát profesionálně házenou v Německu, je za něj šťastná, ale nejraději by ho nikam nepustila. Nejobyčejnější příběh o rodičích a dětech od brazilského režiséra Gustava Pizzia v hlavní roli s okouzlující Karine Teles, dojímá, baví, zahřívá a slibuje, že život má spoustu barev a nových začátků. (Aerofilms)

 

GUSTAVO PIZZI (1977, Brazílie)

Jako režisér debutoval filmem Riscado (Craft, 2010), který byl poprvé uveden na festivalu SXSW a promítal se na více než 40 dalších festivalech po celém světě. V roce 2010 produkoval krátký film Ivan’s Distraction, který měl světovou premiéru během Týdne kritiků na festivalu v Cannes. V roce 2012 režíroval dokumentární televizní seriál Oncotô. Podílel se také na scénáři k již druhé řadě televizního seriálu #callmebruna, jež vysílala společnost Fox Premium v celé Latinské Americe. V současnosti pracuje na filmu/minisérii Gilda. (Aerofilms)

 

 

pátek a sobota 25. - 26. 1. 2019

EVROPSKÁ FILMOVÁ INVENTURA

Minipřehlídka nejzajímavějších evropských filmů, které se nevešly do běžného programu.

 

 

pátek až neděle 12. - 14. 4. 2019

VSETÍNSKÝ FILMOVÝ MARATON

Přehlídka současného chorvatského filmu

 

 

Program FK 2018 / leden - červen

Programový katalog ke stažení - 1. pololetí

 

středa 10. 1. v 18:00

OTVÍRÁK NA PĚTATŘICÍTKY

Filmový klub zve ve středu dne 10. ledna 2018 k otevření své klubové sezony 2018 všechny milovníky filmu.

V kině Vatra se uskuteční OTVÍRÁK NA PĚTATŘICÍTKY

Ze zelených šestibokých krabic vytáhneme opravdové FILMY a promítneme je na pů-vodních promítacích strojích. Kouzlo projekce z filmového pásu je nezapomenutelné. O přestávce mezi filmy budete moci zhlédnout zařízení projekční kabiny vč. původních promítaček.

Pro tuto výjimečnou příležitost jsme připravili dva filmy režiséra a našeho kamaráda, Iva Trajkova

 

18: 00 hodin

Ocas ještěrky

Umělecký snímek na motivy povídky Boženy Němcové. Narození Josefa Bárty provází věštba – zemře ve věku 29 let. A je mu právě tolik, když ho opustí žena i se synem, a jeho svět se hroutí. Podivné přátelství s nespoutaným Gabrielem vnáší do Josefova bytí nový impuls, zároveň ho však přivádí do stále větších problémů. Zdá se, že nově poznaná láska je nalezením smyslu jeho života, ale dramatický sled událostí vystaví Josefa zkouškám, které mu pomohou změnit sebe i svůj osud

 

20:00 hodin

Předfilm z digitálního zařízení - pro porovnání techniky:

BLIND SHELL

čtyrminutový film na environmentální téma vytvořený pomocí digitální animace studentem vse-tínského gymnázia Matějem Šakem.

Kanárská spojka

Mafiánská komedie o krádeži tajného receptu na výrobu Becherovky přivedla před kameru v 93. roce neuvěřitelnou plejádu slavných jmen: Karel Roden, Marián Labuda st., Július Satinský, Milan Lasica, Ivana Chýlková, Miloš Kopecký, Martin Huba, Josef Vinklář, Miroslav Táborský, Jiří Krytinář, Zdeněk Srstka, Roman Skamene, Vlado Štancel, Jan Saudek, Roman Holý, Sára Saudková, Robert Kodym a mnoho dalších. Kromě toho přivedla do českého filmu product placement – tedy reklamu vloženou „nenápadně“ přímo do filmu... Kromě velmi špatného hodnocení na filmových serverech se může film pochlubit také plyšovým lvem za nejhoší český film roku. Je opravdu tak špatný?

 

středa 24. 1. v 19:30

ÚKRYT V ZOO

The Zookeeper´s Wife / USA, ČR, Velká Británie 2017 / 127 min / Niki Caro


Příběh manželů Zabinských, kteří ve varšavské zoo během 2. světové války ukrývali obyvatele zachráněné z ghetta. Projekce k Mezinárodnímu dni památky obětí holocaustu.


Antonina Zabinská (Jessica Chastain) práci v manželem řízené zoologické zahradě ve Varšavě přímo zbožňuje. Se zvířaty si rozumí mnohem víc než s lidmi, nebojí se vlézt mezi neklidné slony do výběhu, je to vlastně ona, kdo svou energií a rozhodností celou zahradu vede. Ani ona však není schopná čelit valícím se dějinám. Když 1. září 1939 napadne Německo Polsko, pocítí to zahrada prakticky okamžitě. Bombardování a ostřelování města ve vteřině zničí všechno, co man-želé Zabinští léta budovali. Ze zahrady bez zvířat se stane skladiště německých zbraní a své odborné znalosti můžou Antonina a její muž Jan (Johan Heldenbergh) využívat jen k chovu prasat. Právě tady ale leží začátek cesty k jejich odvážnému plánu. Prasata totiž krmí zbytky, které vyprodukují obyvatelé varšavského ghetta. A pro ně jezdí Jan pravidelně s náklaďákem. Ale zpátky neodváží jenom ty zbytky, ale také lidi, které pak ukrývají ve sklepních prostorách pod zahradou. Riskantní operace je o to složitější, že kolem zahrady neustále krouží nacistický pohlavár Lutz Heck (Daniel Brühl), prominentní zoolog, který má pro Antoninu nejen profesionální slabost. Film se z velké části natáčel v České republice. I proto v něm diváci objeví řadu známých tváří a budou mít pocit, že se varšavské zoo nápadně podobá Průmyslovému paláci v Praze Holešovicích. (CinemArt)


NIKI CARO (1967, Wellington, Nový Zéland)

Studovala na umělecké škole v Aucklandu a pak film na univerzitě v Melbourne. Je autorkou řady ceněných krátkých filmů. Její první celovečerní film Memory and Desire (1997) byl promítán v Cannes a získal 4 Novozélandské filmové ceny. Její druhý film Pán velryb (2002) dosáhl globálního úspěchu a obdržel přes 20 festivalových ocenění, mimojiné i v Torontu, Sundance nebo Rotterdamu. Další film Její případ (2005) - drama natočené v USA bylo nominováno na Oscara i Zlaté glóby v ženských hereckých kategoriích (Charlize Theron, Frances McDormand). Následovalo romantické drama The Vintner`s Luck (2009) natočené ve Francii a sportovní drama McFarland (2015) s Kevinem Costnerem opět v USA.


středa 7. 2. v 19:30

KOLO ZÁZRAKŮ

Wonder Wheel / USA 2017 / 101 min / Woody Allen

 

Dramatický příběh vášně, násilí a zrady odehrávající se v 50. letech na Coney Islandu.

 

V 50. letech 20. století je v zábavním parku na Coney Islandu velmi rušno. Ginny je nešťastná bývalá herečka, která nyní pracuje jako servírka. Její manžel Humpty se rád napije, pak bývá hrubý a před manželkou často dává přednost rybaření. Nedávno se k nim nastěhovala Humptyho dcera z prvního manželství Carolina, která má sice s otcem problematický vztah, ale zároveň se potřebuje ukrýt před gangstery i FBI. Když Ginny potká na pláži pohledného mladého plavčíka Mickeyho, velmi rychle podlehne jeho kouzlu a zamiluje se. V jejich milostné romanci nachází záchranu od všech chyb a zklamání z vlastního života. Stejně tak přítomnost znovunalezené dcery Caroliny má blahodárný vliv na Humptyho chování a on znovu zažívá radost. Ale Ginniny a Humptyho opojné naděje na lepší život se začínají hroutit, když se Carolina poprvé setká s Mickeym…

Dramatický příběh vášně, násilí a zrady natočil režisér Woody Allen podle svého scénáře. I tentokrát získal pro film ty nejlepší herecké hvězdy současnosti. V hlavních rolích se představí Kate Winslet, James Belushi, Juno Temple a také zpěvák Justin Timberlake, který již několikrát dokázal své vysoké herecké kvality. (Bioscop)


WOODY ALLEN (*1935 Flatbush, Brooklyn, New York)

Od konce 60. let natáčel autorské komedie, v nichž zpočátku čerpal z odkazu klasických němých grotesek a v nichž také vytvářel hlavní postavy nejistých obrýlených hrdinů: Banáni (1971), Spáč (1973). V druhé polovině 70. let vytvořil svá nejlepší díla, hořké existenciální komedie z new-yorského intelektuálského prostředí Annie Hall (1977) a Manhattan (1979). V 80. letech jeho tvorba zvážněla, absorbovala znatelné evropské vlivy a získala více filozofických podtónů: Zelig (1983), Hanna a její sestry (1986). I v 90. letech realizoval se železnou pravidelností jeden snímek ročně a pozvolna se vracel k lehčím filmům z počátků své kariéry: Tajemná vražda na Manhattanu (1993), Pozor na Harryho (1997). V novém tisíciletí se odhodlal k radikálnímu řezu. Opustil do té doby takřka výhradní prostředí Manhattanu a svá následující díla realizoval v Evropě: Match Point (2005), Vicky Cristina Barcelona (2008), Půlnoc v Paříži (2011), Do Říma s Láskou (2012). Do Ameriky se vrátil v roce 2013 skvělým dramatem Jasmíniny slzy (Oscar pro Cate Blanchett).

(zdroj: Filmový přehled)


středa 14. 2. v 19:30

BORG/McENROE

Švédsko, Dánsko, Finsko 2017 / 107 min / Janus Metz

 

Životopisné sportovní drama o legendárním tenisovém duelu na Wimbledonu 1980.


Wimbledon, 1980. Nejdeštivější léto desetiletí. Svět se těší, až uvidí tenisovou jedničku Björna Borga obhajovat svůj pátý titul Wimbledonu. Jen málokdo zná drama v zákulisí: v pouhých 24 letech je Borg blízko konci, uštvaný a svíraný úzkostí. Jeho 20letý vyzyvatel John McEnroe se rozhodl nahradit svého bývalého hrdinu na trůnu Wimbledonu. Borg/McEnroe je příběh o ceně úspěchu. Nejlepší světoví hráči tenisu jsou uvězněni vlastní kariérou. Oba sportovci jsou neustále tlačeni proti sobě komerčním tenisovým průmyslem - jako protiklady postav „lce Borg“ a „Superbrat“. Rivalové jsou nuceni si přiznat během Wimbledonu 1980, že jediný, kdo chápe čím si prochází, je jejich největší nepřítel. (A-Company CZ)


JANUS METZ (1974, Dánsko)

Janus Metz vystudoval na univerzitě v Roskilde obor komunikace a mezinárodní rozvojová studia. Během svého ročního pobytu v Johannesburgu v letech 2002-2003 pracoval na jihoafrickém seriálu Soul City. Tato práce ho inspirovala k natočení dokumentárního debutu Township Boys (2006). Jeho dokumentární snímek Vstupenka do ráje (2008) o sňatcích Dánů s thajskými dívkami získal Zvláštní uznání na CPH:DOX a byl s úspěchem promítán i na festivalu Jeden svět. Celovečerní dokument Armadillo (2010) sledoval skupinu dánských vojáků na misi v Af-ghánistánu. Borg/McEnroe je jeho hraným debutem. (MFF Karlovy Vary)


středa 7. 3. v 19:30

 

OBÁVANÝ

Le Redoutable / Francie 2017 / 107 min / Michel Hazanavicius

 

Slavný filmař Jean-Luc Goddard a jeho život v bouřlivých 60. letech..

 

Paříž, rok 1967. Jean-Luc Godard, přední režisér své generace, natáčí snímek La Chinoise s teh-dy sedmnáctiletou Anne Wiazemsky - ženou, kterou miluje a se kterou se později ožení. Jsou šťastní a zamilovaní, nicméně kritika filmu u Godarda vyvolává hluboké pochybnosti ještě umocněné událostmi května 1968. Krize, kterou Jean-Luc prochází, ho zásadně proměňuje: ze slavného filmaře se stává maoistický umělec stojící mimo systém, stejně nepochopený jako nepochopitelný. (Film Europe)

 

MICHEL HAZANAVICIUS (1967, Paříž, Francie)

Francouzský režisér, producent, scenárista a střihač. Začínal jako filmař už na přelomu 80. a 90. let coby tvůrce krátkých filmů a reklam. Jeho kariéra je úzce spojena s hercem Jeanem Dujardinem, kterého Hazanavicius obsadil do svých špionážních parodií Agent 117 (2006) a OSS 117: Ztracen v Riu (2009). Do širokého povědomí se pařížský rodák nicméně dostal až v roce 2011 filmem The Artist, jeho nostalgická pocta žánru němého filmu kromě mnoha jiných ocenění získala i pět Oscarů. Po rozpačitě přijatém válečném dramatu Hledání (2014) Hazanavicius v životopisné dramedii Obávaný (2017) - uvedené v hlavní soutěži festivalu v Cannes - znovu potvrzuje pověst dovedného žongléra s filmovými žánry. (Film Europe)


středa 21. 3. v 19:30

S LÁSKOU VINCENT

Loving Vincent / Velká Británie, Polsko 2017 / 88 min / Dorota Kobiela, Hugh Welchman

 

Snímek o malíři Vincentu van Goghovi animovaný ve stylu jeho pláten.

 

Celovečerní snímek o malíři Vincentovi van Goghovi navazuje na slova samotného génia, který jednou pronesl, že “může komunikovat pouze skrze své malby". Byl natočen kombinací hraného filmu a animace originálních olejomaleb. Přesněji řečeno 66 960 originálních olejomaleb vytvořených 125 umělci z celého světa podle 94 původních van Goghových děl. Slovy tvůrců by “rozložené obrazy dokázaly pokrýt celý Londýn nebo Manhattan”. Jedná se o první film svého druhu na světě. Předlohou pro animované obrazy jsou hrané scény se skutečnými herci. Scénář vznikl na základě 800 van Goghových dopisů adresovaných především jeho bratrovi. Příběh vrcholí v červenci 1890, kdy se van Gogh léčící se z deprese postřelí do hrudníku a o dva dny později, ve svých 37 letech, na následky tohoto zranění umírá. Okolnosti jeho smrti nebyly nikdy zcela objasněny.

 

DOROTA KOBIELA (Polsko)

Absolventka Výtvarné akademie ve Varšavě byla uchvácena animovaným filmem a studovala také Fakultu režie na Filmové škole. Natočila několik krátkých filmů, např.: Chopinovi kresby (2011) a Malý pošťák (2011). S láskou Vincent je její celovečerní debut. Působí v britsko-polské produkční společnosti Breakthru Films.

 

HUGH WELCHMAN (1975, Velká Británie)

Absolvent Oxfordu v oboru politika, filozofie a ekonomie vždy toužil dělat filmy. Po několika neúspěšných amatérských filmových pokusech vystudoval produkci. Začínal produkcí krátkých filmů pro Monty Python, pak založil společnost BreakThru Films. V roce 2008 získali Oscara za krátký animovaný film Petr a vlk. Produkoval také Chopinovi kresby (2011).


středa 4. 4. v 19:30

CHLAPI NEPLÁČOU

Muškarci ne plaču / Bosna a Hercegovina, Slovinsko, Chorvatsko, Německo 2017 / 98 min Alen Drljević

 

Osm válečných veteránů různých národností a etnik se setkává na společné terapii.

 

V opuštěném horském hotelu, který dnes už pouze naznačuje dobu své zašlé slávy a luxusu, probíhá psychologický experiment. Na jednom místě se potká osm dobrovolníků z řad válečných veteránů, zastupujících různé národnosti a etnika bývalé Jugoslávie, aby zde podstoupili společnou terapii. V atmosféře obrovského prázdného hotelu vyplouvají na povrch ty nejhlubší rány minulosti, zasazené rodinou či válečnou zkušeností. Ať už byli účastníci přímými aktéry nebo pouze svědky válečných zločinů, které v 90. letech zvrásnily společný stát, jejich dozvuky žijí v je-jich myslích dál a těžko lze od nich očekávat vzájemné souznění. Slovinský terapeut, který má skupinu na starosti, jen obtížně zvládá nebezpečně třaskavou směs, kterou může okamžitě zažehnout každé slovo vyřknuté bez rozmyslu nebo jen zdánlivě křivý pohled. (Aerofilms)

 

ALEN DRLJEVIČ (1968, Sarajevo, Jugoslávie - Bosna a Hercegovina)

Alen Drljević se narodil v Sarajevu v Bosně a Hercegovině. V roce 2005 absolvoval Akademii múzických umění v Sarajevu. Jeho absolventský krátký film Výplata (2005) byl nominován na Cenu Evropské filmové akademie. Jeho dokumentární debut Karneval byl v roce 2006 vybrán do soutěže debutů na festivalu IDFA a byl zde promítán v kategorii Movies that Matter. Je členem Evropské filmové akademie. Spolupracoval také jako asistent režie na řadě filmů včetně trilogie Jasmily Žbanić Grbavica (Zlatý medvěd, Berlinale 2006), Na cestě (2010) a Pro ty, kteří už nemůžou vyprávět (2013). (Aerofilms)


středa 18. 4. v 19:30

MOST NA KONCI SVĚTA

Chorvatsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina, Francie 2014 / 114 min / Branko Ištvančić

 

Pátrání po nezvěstném bosenském Chorvatovi, který žil v srbském domě v chorvatské Krajině, probíhá v době, kdy se Srbové vracejí domů.

 

Jedním z důsledků občanské války v Bosně a Hercegovině bylo to, že obrovské množství lidí přišlo o své domovy. Mnoho bosenských Chorvatů z Hercegoviny se uchýlilo do Chorvatska a usídlilo se v Krajině - v domech, ze kterých utekli či byli vyhnáni Srbové při chorvatské vojenské operaci Bouře, jež z mapy definitivně vymazala mezinárodně neuznanou Republiku Srbská Krajina.

Příběh filmu Most na konci světa se odehrává několik let po těchto událostech, v době kdy se chce část Srbů vrátit do svých domů. Noví chorvatští vlastníci těchto nemovitostí se dostávají do velmi nezáviděníhodné situace - po několika málo letech jim hrozí, že opět skončí bez střechy nad hlavou. A právě v této třaskavé atmosféře se z ničeho nic ztratí starý muž - bosenský Chorvat Jozo. Policista Filip (Aleksandar Bogdanović), který rovněž žije v srbském domě, na jehož dveře klepe původní majitel, je pověřen vyšetřováním případu. Mezi lidmi se povídá, že Joza zabili navrátivší se Srbové, ale Filip nedbá na klevety a k vyšetřování jeho zmizení se snaží přistoupit poctivě a nezatížen předsudky. A to se některým jeho spoluobčanům nelíbí.


BRANKO IŠTVANČIĆ (*1967, Subotica, Jugoslávie - Srbsko)

Vystudoval filmovou a televizní režii na Akedemii dramatických umění v Záhřebu. Film jej zajímal od útlého dětského věku. Již jako malý kluk natáčel pomocí 8 mm kamery a v třinácti letech získal první místo v celojugoslávské filmařské soutěži mládeže. V roce 1993 je jeho krátký hraný film Rastanak vybrán mezi 6 nejlepších filmů v soutěži New Direction pořádané First Film Foundation z Londýna. Hlavním těžištěm Ištvančičovy filmařské práce je dokumentární film. Na svém kontě má okolo stovky dokumentárních a krátkých filmů.

Na poli hraného filmu debutoval v roce 2006 filmem pro děti a mládež Duh u močvari (Duch močálu). Byl to po dvaceti letech první film pro děti natočený v Chorvatsku. Stal se velkým hitem a inspiroval tak další chorvatské filmaře k natáčení filmů pro děti. V roce 2009 přispěl do povídkového filmu Zagrebačke priće (Záhřebské příběhy).

Film Most na konci světa je jeho druhý dlouhometrážní film.

Jeho zatím poslední film je celovečerní dokument Sve je bio dobar san (Všechno byl krásný sen) o francouzském dobrovolníkovi, který padl při obraně Vukovaru.


pátek až neděle 20.–22. 4.

20. VSETÍNSKÝ FILMOVÝ MARATON

Srbský film 2012-2017 / Goran Marković 70

 

Letos v dubnu proběhne jubilejní 20. ročník Vsetínského filmového maratonu. Z komorní akce pro členy Filmového klubu Vsetín, se postupně stala největší přehlídka balkánského filmu v Česku. Přestože už dávno přerostla hranice Vsetína a vyhledávají ji diváci z různých koutů naší republiky i filmoví fanoušci ze Slovenska, zachovala si velmi přátelskou atmosféru, která v minulosti nadchla i pozvané režiséry přivyklé velkým mezinárodním festivalům.

Dvacátý ročník Vsetínského filmového maratonu bude věnován současné srbské kinema-tografii a přinese na plátno vsetínského kina Vatra dvanáct filmů z období mezi roky 2012 a 2017. Přehlídka tak přímo naváže na čtrnáctý Letní filmový maraton, který v roce 2012 představil tvorbu srbských filmařů od rozpadu Jugoslávie do tehdejší současnosti. Kromě exkurze do nové srbské kinematografie chystají organizátoři z Filmového klubu Vsetín malou retrospektivu filmů Gorana Markoviće – nedávno sedmdesátiletého absolventa pražské Famu, který patří bezesporu mezi nejvýznamněší režiséry srbské historie. Goran Marković by měl být hlavním hostem festivalu.

Více o programové skladbě prozrazuje dramaturg festivalu Jiří Fiala: „Snažil jsem se vytvořit žánrově co nejpestřejší program. Najdete v něm historické soudní drama o procesu s atentátníky na Františka Ferdinanda d´Este („Gavrilo Princip - proces“), umělecký horor „Otevřená“, nebo skrznaskrz pozitivní komedii „Jméno: Dobrica, příjmení: neznámé“. Velmi zábavné je také komediální drama „Atomski zdesna“ (český název hledáme), které si střílí z praktik prodejců nemovitostí na Jadranu. Překvapením může být pro mnohé snímek „Dělo bylo horké“, který se vrací k obléhání Sarajeva nebo film „Léčení“ zabývající se netradičním způsobem napjatými srbsko-albánskými vztahy. V rámci profilu Gorana Markoviće chceme navíc promítnout kromě jeho posledního filmu „Falsifikator“ např. katastrofický film „Variola vera“ nebo thriller „Deja vu“ z osmdeátých let. Výsledná kolekce, která vznikla selekcí více než šedesáti filmů, je opravdu velmi kvalitní a reprezentativní“


středa 2. 5. v 19:30

THELMA

Norsko, Francie, Dánsko, Švédsko 2017 / 116 min / Joachim Trier

 

Uhrančivý thriller o nejtemnějších lidských touhách, rodinných prokletích a zakázané lásce.

 

Křehká Thelma právě nastoupila na vysokou školu. I přes urputnou snahu jejích rodičů kontrolovat každý její krok poprvé zakouší nezávislost a vír studentského života. Když se však zamiluje do krásné spolužačky Anji, začnou se v jejím okolí dít nevysvětlitelné a děsivé události a Thelma s hrůzou zjišťuje, že jejich příčinou je možná ona samotná. Uhrančivý thriller o nejtemnějších lidských touhách, rodinných prokletích a zakázané lásce natočil jeden z nejtalentovanějších skandinávských tvůrců současnosti Joachim Trier. (Aerofilms)

 

JOACHIM TRIER (1974, Kodaň, Dánsko)

Joachim Trier je mezinárodně úspěšný režisér a scenárista. Kritiky uznávané a cenami odměňované filmy Repríza (2006) a Oslo, 31. srpna (2011), které oba napsal spolu s Eskilem Vogtem, se promítaly na řadě mezinárodních festivalů, mimo jiné v Cannes, Sundance, Torontu, Karlových Varech, Göteborgu, Miláně a Istanbulu, a získaly zde také mnohá ocenění. Jako „vynikající přirozený talent“ zařadily v roce 2013 New York Times Triera mezi 20 výrazných režisérů současnosti. S rodinným dramatem Hlasitější než bomby (2015) vstoupil na pole anglicky mluvených filmů a poprvé se objevil v hlavní soutěži na festivalu v Cannes. Thelma, jeho zatím poslední společné dílo s Vogtem, je jeho čtvrtým filmem. (Aerofilms)


středa 16. 5. v 19:30

NEMILOVANÍ

Nelyubov / Rusko, Francie, Německo, Belgie 2016 / 127 min / Andrej Zvjagincev

 

Drama o rozvodu lidí z ruské vyšší střední třídy, pro které je společné dítě již jen přítěží.


Žeňa a Boris procházejí bolestným rozvodem. Pohromadě je drží už jen poslední starost, prodej bytu, jinak si oba zařídili nový život po svém. Žeňa si našla staršího bohatého muže, Boris čeká dítě s kolegyní z práce. Jejich dvanáctiletý syn Aljoša je spíš přítěží. Nestojí o něj ani jeden, jako by jim připomínal vlastní selhání. Neprojevují mu náklonnost, zdá se, že toho nejsou ani schopni. Všechno se změní ve chvíli, kdy Aljoša zmizí. Náhlý pocit prázdnoty dožene oba rodiče k pátrání nejen po vlastním synovi, ale i po kořenech vlastního emocionálního chladu. Andrej Zvjagincev přináší mistrovsky vystavěné drama o lidech, kteří jsou zamilovaní do vlastního odrazu v mo-bilních telefonech, ale jinak žijí ve skličujícím světě odcizení a nepochopení. Ruský filmař znovu obrací pozornost k ruské vyšší střední třídě, která stála v centru jeho staršího snímku Jelena. Nemilovaní jsou však podstatně pronikavějším a sugestivnějším obrazem života v sebeklamu. (Film Europe)


ANDREJ ZVJAGINCEV (1964, Novosibirsk, Rusko)

Andrej Zvjagincev ztělesňuje v kontextu ruské kinematografie pokračovatele Tarkovského metafyzické tradice, v jeho podání však výrazně vázanou na sociálně-politické problémy současného Ruska. V centru Zvjagincevovy pozornosti stojí již od znamenitého debutu Návrat (2003) zpřetrhané rodinné vazby. Jeho prvotina je lyrickým obrazem neúspěšného pokusu sblížení otce s dvěma odcizenými syny. Rodinná tragédie na odlehlém místě charakterizuje i jeho druhý film Vyhoštění (2007). Významotvorná práce s ruskou krajinou a rozklížené vztahy mezi rodiči a dětmi Zvjaginceva provází celou jeho kariéru. Svého dosavadního zenitu dosáhl v tíživém dramatu o porobení obyčejného člověka Leviatan (2014). Podstatným tématem je pro režiséra a jeho scenáristu Olega Něgina vyprázdněnost městské střední třídy, kterou se zabývají filmy Jelena a aktuální držitel Ceny poroty z Cannes Nemilovaní. (Film Europe)


středa 30.5. v 19:30

HAPPY END

Francie, Německo, Rakousko 2017 / 107 min / Michael Haneke

 

Drama lepší francouzské rodiny žijící v iluzi o svém dokonalém štěstí.


Michael Haneke se vrací se sondou do života jedné „lepší“ evropské rodiny, kterou pozoruje se svébytným a velmi trpkým smyslem pro humor. Poté, co její maminka záhadně onemocní, stěhuje se malá Eve za otcem do rozlehlého rodinného sídla v Calais. Jeho neurotičtí a sebestřední obyvatelé jsou zahleděni do nevěr, komplotů a iluzí o vlastní výjimečnosti. Snadno tak přehlédnou, že nový přírůstek v jejich domácnosti také skrývá jedno temné tajemství. Do hlavních rolí ostré satiry obsadil Haneke plejádu velkých hereckých jmen včetně Isabelle Huppert a Jean-Louise Trintignanta - protagonistů Oscarem, Zlatou palmou i Zlatým glóbem oceněné Lásky. Filmu, na nějž Happy End i v některých dalších ohledech volně navazuje. (Aerofilms)


MICHAEL HANEKE (1942, Mnichov, Německo)

Krátce po narození se s rodinou přestěhoval do Vídně. Oba jeho rodiče byli herci, proto se i on zpočátku neúspěšně snažil prosadit jako herec. Vystudoval filozofii, psychologii a drama na Vídeňské univerzitě, později pracoval jako filmový kritik. V sedmdesátých letech dostal práci na německé stanici Südwestfunk, kde začal pracovat jako redaktor a dramaturg, postupně se ale dostal až k režii televizních inscenací. Ještě než v devadesátých letech stanici opustil, stačil natočit dva snímky, které se objevily na plátnech kin, Sedmý kontinent (1989) a Bennyho video (1992). Oba filmy, které už nesly známky Hanekeho typického rukopisu, se setkaly s výrazně pozitivním ohlasem mezi filmovými kritiky a zajistily režisérovi mezinárodní přijetí. Mezi jeho další výrazné filmy patří například drama 71 fragmentů chronologie nálady (1994), kultovní psychologický horor Funny Games (1997) nebo Pianistka (2001), která mu vynesla velkou cenu na festivalu v Cannes. V roce 2005 natočil mysteriózní drama Utajený, které bylo oceněno kromě jiného hned dvěma cenami v Cannes, následované o dva roky později remakem Funny Games a v roce 2009 oceňovaným dramatem Bílá Stuha, které si vysloužilo nominaci na Oscara. V roce 2013 nominaci proměnil se svým snímkem Láska, který sklidil i Zlatý Glóbus, zlatou palmu v Cannes a cenu César. (Aerofilms)


středa 13. 6. v 19:30

ÚSMĚVY LETNÍ NOCI

Sommarnattens leende / Švédsko 1955 / 108 min / Ingmar Bergman


Působivá kostýmní komedie o podstatě lásky a jejím věčném hledání.

Projekce ke 100. výročí narození Ingmara Bergmana.

 

Ve svém těžkém životním období, kdy téměř spáchal sebevraždu, Bergman natočil neodolatelnou kostýmovou komedii, v níž skrz fraškovitý povrch prosvítá hluboký filozofický kontext. Intimní úvaha o podstatě lásky a jejím věčném hledání se skrývá v odlehčené příběhové zápletce, v ko-micky laděném filmovém vyprávění a v důvtipných dialozích plných přetvářky a ironie. (Film Europe)

 

INGMAR BERGMAN (*1918, Uppsala, Švédsko, †2007, Faro, Švédsko)

Švédský filmový a divadelní režisér, spisovatel a dramatik, jeden z nejvýznamnějších autorských filmařů 20. století, který je podepsán pod více než 60 filmovými díly. Získal 7 nominací na Oscara a 3 proměnil: Pramen panny (1961), Jako v zrcadle (1962), Fanny a Alexandr (1984). Bergmanovy filmy se často zabývají existenciální otázkou, smrtí, osaměním, pravdou a vírou.

Jeho matka byla zdravotní sestra a pocházela z vážené rodiny. Otec Erik Bergman byl pastorem státní luteránské církve. Ve 30. letech 20. století se otec stal farářem farnosti Hedvigy Eleonory v Östermalmu ve Stockholmu. Ingmar Bergman zde vyrůstal v přísném religiózním prostředí, což se později promítlo i do jeho tvorby. V letech 1937-40 studoval na Stockholmské univerzitě literární historii, ale jeho zájem si postupně získávalo divadlo a následně i film. Po promoci dělal režijního praktikanta v Stockholmském divadle. V té době uveřejnil několik svých novel a napsal řadu her, např. Kašpárkova smrt (Kaspers död, 1942) či Rakel a uvaděč (Rakel och biografvaktmästaren, 1946). Ve věku 26 let se stal ředitelem Hälsingborgského městského divadla a nejmladším ředitelem divadla v Evropě vůbec. Byl i režisérem Göteborského městského divadla (1946-49), Městského divadla v Malmö (1953-60) a v Královském dramatickém divadle ve Stockholmu (1960-66, z toho poslední tři roky jako ředitel). Mezi lety 1976-1984 žil v dobrovolném exilu v bavorské metropoli Mnichově, rozhořčen na švédskou vládu a úřady, že byl křivě obviněn ze závažných daňových úniků. (Wikipedie)

 

Program 2017

 

Program FK 2017 / září - prosinec

Programový katalog ke stažení - 2. pololetí

 

Středa 20.9. v 19:30
ZAKLADATEL
The Founder / USA 2016 / 115 min / John Lee Hancock

Skutečný příběh muže, který vybudoval síť restaurací MacDonalds.


V roce 1954 dostal dvaapadesátiletý obchodní cestující Ray Kroc (Michael Keaton) objednávku na 6 mixérů od bratří McDonaldových z malé restaurace s hamburgery v jižní Kalifornii. Na místě zjistil, že sourozenci provozují bistro, jaké Ray dosud neviděl. Lidé dostanou hamburger i nápoj za třicet vteřin v papírových obalech. Kuchyň je ergonomicky zorganizovaná. Základem je rychlost, kvalita a „svižný systém“. Ray vycítí svou šanci a neúnavně začíná budovat podnik, který se stane obrovským impériem McDonalds, do kterého dnes patří 35.000 poboček po celém světě. Snímek Zakladatel přináší trpký a svým způsobem typický portrét nepříliš sympatického člověka, který jde za svým americkým snem a s každým dalším dílčím úspěchem se mění k horšímu...
(zdroj: Forum Film CZ a filmovyprehled.cz)

JOHN LEE HANCOCK (1956, Longview, Texas, USA)
Vystudoval angličtinu na Baylorově univerzitě v texaském Wacu a pak absolvoval tamější právnickou fakultu. Čtyři roky pracoval v advokátní firmě. Přesídlil do Los Angeles a stal se členem divadelního souboru Fountainhead a spoluzakladatelem jiného souboru Legal Aliens Theatre, v němž inscenoval vlastní texty. Filmové zkušenosti získal jako asistent režie a produkce. Debutoval nezávislým snímkem Romance s překážkami (1991), který se prakticky nedostal do kin. Prosadil se teprve jako scenárista dvou filmů Clinta Eastwooda - Dokonalý svět (1993) a Půlnoc v zahradě dobra a zla (1997). Pak se uplatnil v televizi jako režisér a výkonný producent seriálů L.A. Doctors (1998-99) a Falcone (2000). I přes neúspěch westernu Pevnost Alamo (2004) pokračoval v režijní kariéře. Dobrý ohlas měla jeho sportovní dramata podle skutečných událostí, zejména Zrození šampióna (2009), jež vyneslo Sandře Bullockové Oscara. Za snímek Zachraňte pana Bankse (2013) byl nominován na Cenu BAFTA v kategorii britských filmů.
(zdroj: filmovyprehled.cz)

 

Středa 4.10. v 19:30
POSLEDNÍ RODINA
Ostatnia rodzina / Polsko 2016 / 124 min / Jan P. Matuszynski

Strhující filmová kronika podle skutečných osudů rodiny malíře Beksińkého v 70. letech.

Malíř Zdzisław Beksiński tráví své dny mezi čtyřmi zdmi varšavského bytu, obklopen pouze svou rodinou. Navzdory socialistické šedi okolního prostředí je jeho vnitřní svět plný surreálních vizí, barev, vášně a perverzních fantazií. Píše se rok 1977 a život rodiny se točí kolem syna, neurotického Tomka, který se právě odstěhoval do protějšího domu. Neustálý boj s vnitřními démony mu znemožňuje normálně žít, noří se však do světa hudby a filmů a navzdory svému handicapu se stává průkopníkem západní popkultury v Polsku. Strhující filmovou kroniku podle neuvěřitelného skutečného příběhu prokleté rodiny slavného malíře natočil jako svůj režijní debut Jan P. Matuszyński.
(zdroj: Aerofilms)

JAN P. MATUSZYŃSKI (1984, Katovice, Polsko)
Absolvoval studia filmové režie na Fakultě Krzysztofa Kieślowského na Slezské rozhlasové a televizní akademii v Katovicích a poté kurz dokumentární tvorby na Škole Andrzeje Wajdy. Jeho krátké filmy jako 15 let ticha, Afterparty a Nebe se promítaly na řadě polských i zahraničních festivalů, kde také získaly mnohá ocenění. Jeho nejslavnějším dokumentárním filmem je Hluboká láska (2013, Cena za nejlepší dokumentární film z 36. Mezinárodního filmového festivalu v Moskvě, Stříbrný roh za nejlepší celovečerní dokument na 55. ročníku filmového festivalu v Krakově a další). Poslední rodina je jeho prvním hraným filmem.
(zdroj: Aerofilms)

 

Filmový klub ve Vsetíně
ve spolupráci s Masarykovou veřejnou knihovnou
pořádají v úterý dne 10. října od 17 hodin v přednáškovém sále MVK komponovaný podvečer
Jak filmový režisér František Čáp k Beskydám a Slovinsku přišel


Setkání je uspořádáno u příležitosti vydání knihy
Slovinský film a František Čáp
v nakladatelství Klenov Pavla Kotrly. Četba úryvků z knihy bude spojena s krátkou přednáškou o filmovém díle českého filmového režiséra Františka Čápa doplněnou o dobové fotografie a ukáz-ky z filmů Františka Čápa včetně jeho tvorby ve Slovinsku. Samostatně bude také připomenuta práce Františka Čápa na Valašsku na filmu Děvčica z Beskyd.
Na závěr je připraveno drobné balkánské pohoštění.
Vstup volný.
 

 

Středa 18.10. v 19:30
MŽITKY
Powidoki / Polsko 2016 / 98 min / Andrzej Wajda

Drama malíře W. Strzeminského pronásledovaného poválečným režimem v Polsku.


V poválečném Polsku pracuje proslulý malíř Wladyslaw Strzemiński jako profesor na Národní škole výtvarných umění v Lodži. Strzemiński se proslavil před 2. sv. válkou jako velký umělec a tvůrce teorie Unismu. Jeho studenti ho stále uctívají jako "mesiáše moderního malířství", ale univerzitní úřady a Ministerstvo kultury mají velmi odlišný názor. Strzemiński odmítá tvořit v sou-ladu s představou stalinské komunistické strany. Je pronásledovaný, vyloučený z univerzity, jeho obrazy jsou strhány ze zdí muzeí. S pomocí některých svých studentů však začne bojovat proti komunistické straně a stává se symbolem uměleckého odporu proti tyranii.
(zdroj: Artcam)

ANDRZEJ WAJDA (1926, Suwałki - 2016, Varšava, Polsko)
Byl synem polského důstojníka, jenž zahynul při katyňském masakru (jemu i dalším obětem věnoval Wajda snímek Katyň). Během války působil v protiněmeckém odboji. V letech 1946-50 studoval malířství na krakovské Akademii výtvarných umění a potom režii na Polské vysoké filmové škole v Lodži. Prosadil se v druhé polovině 50. let stěžejními dramaty Kanály (1957) a Popel a démant (1958), jež se zabývala válečnými a těsně poválečnými událostmi. Později proslul jako vynikající adaptátor zejména polské klasické i moderní literatury a jako tvůrce velkých historických pláten (Popely - 1965, Země zaslíbená - 1974, Danton - 1983, Katyň - 2007). Věnoval se však i soudobým společenským problémům s jasnou snahou poukázat na drastické zásahy socialistického systému do individuálních životů (Člověk z mramoru - 1977, Člověk ze železa - 1981, Walesa: Člověk naděje - 2013, Mžitky – 2016)
(zdroj: filmovyprehled.cz)

 

 

Pátek a sobota 20.–21.10.
BALKÁNSKÁ FILMOVÁ INVENTURA
Přehlídka distribučních novinek z balkánských zemí.

Pátek 20.10. v 16:00
TOVARYŠSTVO JEŽÍŠOVO
Družba Isusova / Chorvatsko 2004 / 91 min

Silvije Petranović
Je polovina 17. století. Jezuité prosazují svůj vliv ve střední Evropě. Mladá vdova - hraběnka Maria žije s hrstkou služebnictva na vesnickém panství. Tovaryšstvo Ježíšovo (jezuitský řád) pověří funkcí jejího zpovědníka pátera Hada, který je plně oddán Bohu a službě řádu. Jako takový se zdá být ideálním nástrojem pro naplnění záměrů jezuitů toužících po upevnění svého postavení v heretickém regionu.
V případě pátera Hada však nejde vše podle jejich představ. Mladá hraběnka na něj hluboce zapůsobí, navíc postupem času začíná pochybovat o tom, zda mají příkazy jeho představených sloužit výhradně k šíření slávy boží.
Film lze chápat jako metaforu pro manipulaci a zneužívání moci. Namísto jezuitského řádu si lze snadno dosadit třeba nějakou politickou stranu či jiné uskupení tvořené lidmi podléhajícími nejrůznějším pokušením... I když se odehrává v 17. století, je vlastně velmi aktuální. (zdroj: Balkanfilm)

Pátek 20.10. v 18:00
NAVŽDY
Za vedno / Slovinsko 2008 / 82 min / Damjan Kozole

Jednou v pátek příjde Tanja pozdě domů. Čeká na ni manžel Mare a chce vědět, kde a s kým byla. Tanji je jasné, že jí manžel nebude věřit, když mu řekne pravdu nebo cokoli jiného přijatelného. Mare je přesvědčen, že byla s jiným a žádnou jinou odpověď nepřipouští. Když se Maremu nedostává argumentů, pomůže si fyzickým násilím. Je zřejmé, že se k němu neuchýlil poprvé. Tanja se před ním zavře v koupelně a další komunikace probíhá přes dveře. Mare vyhrožuje, pak se omlouvá a slibuje, že na Tanju už nikdy ruku nevztáhne. Když Tanja otevře, začíná vše nanovo. Výbuchy Mareho vzteku střídají dlouhé kajícné scény. Do hry se zapojují i sousedé, kteří na rozhádaný pár přivolají policii. Oba partneři však před mladými policisty svorně tvrdí, že se u nich nic neděje. Když odejdou, noc pro Tanju (ani pro nervózní sousedy) ještě zdaleka nekončí... (zdroj: Balkanfilm)

 

Pátek 20.10. ve 20:00
TŘI DNY V ZÁŘÍ
Tri dena vo septemvri / Makedonie, Kosovo 2015 / 90 min Darijan Pejovski

Při náhodném setkání Jany a Mariky ve vlaku se rozehrává příběh plný tajemství a pochybností. Jeho pokračování se uskuteční na dlouho neobývané chatě na samotě uprostřed lesa. Ve třech dnech se postupně odhalují důvody a skutečné záměry jednání obou žen. Jana je vražedkyně na útěku a Marika je na misi, kterou chce zúčtovat se svou minulostí. Film se zabývá důsledky sexuálního násilí a utrpením, kterým ženy na Balkáně procházejí. Jeho děj probíhá většinou uprostřed krásné makedonské přírody. Je hereckým koncertem Ireny Ristić a Kamky Točinovski. Jejich výkony jsou minimalistické, ale pravdivé, a udržují diváka každým dialogem či pohledem v napětí. Psychologický thriller Tři dny v září cílí na naše emoce sofistikovaným dávkováním minulosti, která předurčí budoucnost hlavních hrdinek. (zdroj: Balkanfilm)

Pátek 20.10. ve 22:00
SMRT V SARAJEVU
Smrt u Sarajevu / Bosna a Hercegovina, Francie 2016
85 min / Danis Tanović

Na půdorysu jediné budovy propojuje režisér Danis Tanović (Země nikoho) filozoficko-historickou disputaci o konfliktech evropského kontinentu s civilní lidskou (tragi)komedii o jedné neúspěšné zaměstnanecké stávce. Filmu dominují nápaditě koncipované záběry napříč interiéry a symbolická hierarchie jednotlivých pater Hotelu Evropa, kde se odehrávají různé všední i nevšední střety, které reflektují stav starého kontinentu i postjugoslávského bloku. Smrt v Sarajevu je politický thriller, provokativní drama i inovativní divadelní adaptace. Především jde ale o myšlenkově podnětnou a vrstevnatou sondu do principů nestálé „balkánské duše" a třaskavého evropského století.
(zdroj: Film Europe)

Sobota 21.10. v 9:30
ÚSTAVA
Ustav Republike Hrvatske / Chorvatsko, Česko, Slovinsko, Makedonie, 2016 / 92 min / Rajko Grlić

Vysokoškolský učitel Vjeko (60) zasvětil celý svůj život studiu chorvatského jazyka a historie. Žije v zanedbaném a špinavém bytě v centru Záhřebu se svým otcem Hrvojem. Vjekovi tragicky zahynula láska jeho života - Bobo. V jeho životě je teď jediná věc, která ho těší. Noční procházky během nichž putuje v ženských šatech prázdným městem. Jednou v noci ho přepadne skupina mladých mužů, porazí ho, pomočí a nechá v bezvědomí ležet na ulici. V nemocnici se o něj stará Maja (48), zdravotní sestra žijící v su-terénu stejného domu. Později mu Maja pomůže vrátit se domů a začne se starat nejen o Vjeka, ale i o jeho nepohyblivého otce. Tak začíná příběh tří zcela odlišných lidí, kteří žijí ve stejné budově a kteří se nečekaně a proti své vůli sejdou a jsou na sobě navzájem závislí. (zdroj: Bioscop)

Sobota 21.10. v 11:30
GLORY
Slava / Bulharsko, Řecko 2016 / 101 min / Kristina Grozeva & Petar Valčanov

Když zaměstnanec státních železnic Canko Petrov najde na kolejích obrovské množství peněz, rozhodne se celý obnos odevzdat na policii. Vděčný stát jej odmění novými náramkovými hodinkami. Pragmatická kariéristka Julia v čele PR oddělení Ministerstva dopravy mu však mezitím omylem ztratí jeho vlastní hodinky, které pro něj mají značnou emocionální hodnotu. A právě zde začíná zoufalá Cankova snaha získat zpět nejen své staré „Slavy“, ale i svou důstojnost. Tragikomedie Glory je po dramatu Lekce (2014) druhým celovečerním filmem autorské dvojice Kristina Grozeva a Petar Valčanov.
(zdroj: Film Europe)

Sobota 21.10. ve 13:45
ZKOUŠKA DOSPĚLOSTI
Bacalaureat / Rumunsko, Francie, Belgie 2016 / 128 min Christian Mungiu

Jako lékař a občan se Romeo těší úctě obyvatel malého města v Transylvánii. Jeho pověst se začne hroutit, když se ve snaze zajistit nadané dceři lepší budoucnost zaplete do řetězce služeb a protislužeb a ztratí tvář i před svou rodinou. Drama o kompro-misech, osobní morálce a podstatě rodičovství je po 4 mě-sících, 3 týdnech a 2 dnech (2007) dalším filmem Cristiana Mungia, který si odnesl ocenění z hlavní soutěže v Cannes (Nejlepší režie) a pro mnohé kritiky patřil k tomu nejlepšímu, co festivalový ročník 2016 nabídl.
(zdroj: Aerofilms)

 

čtvrtek 2.11. v 19:30
JEDEN NĚMECKÝ ŽIVOT
Ein Deutsches Leben / Rakousko 2016 / 113 min / Christian Krönes, Olaf Müller, Roland Schrotthofer, Florian Weigensamer

Filmová zpověď sekretářky Josepha Goebbelse, kterou učinila ve věku 105 let.

Brunhilde Pomsel sama sebe vždy označovala za nedůležitou postavu s nulovým zájmem o politiku, přesto se ze všech doposud žijících lidí dostala nejblíže k jednomu z nejhorších zločinců v dějinách. Pracovala jako sekretářka, stenografka a písařka pro ministra nacistické propagandy Josepha Goebbelse. V jejím životě se odrážejí zásadní historické rozkoly dvacátého století a následné osudy Němců.

Brunhilde Pomsel poprvé ve 105 letech vypovídá o své zkušenosti, kdy se pohybovala v nejužším kruhu kolem Hitlerova štváče a svůdce duší Josepha Goebbelse. Vzpomínky na její mládí jsou nerozlučně spjaty s nejděsivější kapitolou v dějinách lidstva. Během bouřlivých dvacátých let v Berlíně B. Pomsel pracovala pro židovského právníka, který v roce 1933 emigroval. Poté si našla práci zapisovatelky pamětí jednoho pravicového nacionalisty a válečného veterána. Její přítel z nacistické strany jí dohodil práci v Berlínském rozhlase. Aby místo získala, musela „apolitická“ B. Pomsel vstoupit do NSDAP. „Tak jsem vstoupila do strany,“ vzpomíná. „A proč bych neměla? Dělal to každý.“ Nakonec byla převelena na Ministerstvo propagandy. „Zastavit mě mohla jen nakažlivá nemoc,“ vzpomíná. „Byla jsem polichocena. Vysloužila jsem si to díky tomu, že jsem byla nejrychlejší písařkou v Berlínském rozhlase.“
(zdroj: Beverly Matous Distribution)

 

Středa 15.11. v 19:30
KLIENT
Forushande / Írán, Francie 2016 / 125 min / Asghar Farhadi

Příběh manželského páru íránských herců, jejichž vztah naruší nečekaný sled událostí.
Oscar za nejlepší zahraniční film.

Mladý manželský herecký pár Emad a Rana právě zkouší hru Arthura Millera Smrt obchodního cestujícího, když jsou vlivem okolností nuceni hledat nové bydlení. Nastěhují se do nového bytu, ale netuší, že skrývá děsivé tajemství, které v něm zanechala předchozí nájemkyně – prostitutka, a že jejich vztah bude podroben zásadní zkoušce. Strašlivá událost jim pak zcela zničí manželství. Tento provokující, napínavý a prozíravý naturalistický snímek oceňovaného režiséra Rozchodu Nadera a Simin mistrně nahlíží do rozbouřených srdcí a duší hlavních postav.
Titul byl oceněn na Oskarech v roce 2017 jako Nejlepší zahraniční film. Na festivalu v Cannes v roce 2016 získal Shahab Hosseini Cenu pro nejlepšího herce a Asghar Farhadi Cenu za nejlepší scénář.
(zdroj: Artcam)

ASGHAR FARHÁDÍ (1972, Isfahán, Írán).
Začal s natáčením filmů na formáty Super 8 mm a 16 mm. V roce 1998 absolvoval obor filmové režie na Teheránské univerzitě a ještě během studií režíroval pro televizi a psal rozhlasové hry. Vedle několika krátkých filmů byl jeho první prací pro film scénář k dílu Nízké výšiny (2001). Jako režisér debutoval snímkem Tanec v prachu (2003), který na moskevském filmovém festivalu získal cenu za mužský herecký výkon. Jeho druhý film Krásné město (2004) i snímek Ohňostrojová středa (2006) byly uvedeny na mnoha festivalech, čtvrtý film O Elly (2009) soutěžil v hlavní sekci Berlinale. Jeho snímek Rozchod Nadera a Simin (2011) získal Oscara za nejlepší zahraniční film, stejně tak i jeho poslední film Klient (2016)
(zdroj: MFF Karlovy Vary)

 


Středa 29.11. v 19:30
DRUHÁ STRANA NADĚJE
Toivon tuolla puolen / Finsko, Německo 2017 / 98 min / Aki Kaurismäki

Hořkosladká komedie spojí svérázného finského restauratéra a ilegálního migranta.


Stárnoucí podomní obchodník s košilemi Wikström dělá velké rozhodnutí: opustit svoji ženu alkoholičku i uvadající živnost. Po epizodní kariéře pokerového hráče zakoupí nevýdělečnou restauraci na zapomenutém helsinském dvorku. Brzy se ukáže, že nepřístupná slupka málomluvného hrdiny skrývá veliké srdce – to když Wikström nabídne práci o poznání mladšímu muži, který se dílem osudu nachází ve zdánlivě bezvýchodné situaci. Jak bývá u filmů Akiho Kaurismäkiho zvykem, lidskost, přátelství a smysl pro humor probleskují ponurostí a dodávají této hořkosladké komedii příchuť optimismu. Film Druhá strana naděje byl na letošním Berlinale oceněn Stříbrným medvědem za nejlepší režii.

AKI KAURISMÄKI (1957, Orimattila, Finsko)
Filmový samouk a samorost je spolu se svým bratrem Mikou nejznámějším finským filmovým režisérem. Přízeň diváků si získal především parodiemi na „nejhorší rokenrolovou kapelu světa“, Leningradské kovboje. Jedinečný je svými svéráznými portréty helsinské periferie, která je plná nedbalých, melancholických, ale hrdých rytířů pevných zásad. Ve svých snímcích vytváří vlastní obraz Finska, tak zvanou Akilandii, v níž se mísí reálná situace země s ideální představou lidské solidarity a pospolitosti. Pro jeho snímky se periferie stává centrem a namísto slov si vystačí s trefnými hláškami, z nichž čiší smysl pro lakonický humor. „Čím pesimističtější jsem, pokud jde o život, tím optimističtější by měly být moje filmy.“ Za svoje filmy byl Kaurismäki mnohokrát oceněn, mj. nominací na Oscara či cenou Grand Prix v Cannes. Za film Druhá strana naděje si z letošního Berlinale odvezl Stříbrného medvěda za nejlepší režii.
(zdroj: Aerofilms)


Středa 13.12. v 19:30
PĚKNĚ BLBĚ
The Big Sick / USA 2017 / 119 min / Michael Showalter

Chytrá romantická komedie vypráví skutečný příběh amerického komika pakistánského původu Kumaila Nanjianiho.


Kumail je stand-up komik, příležitostný řidič Uberu a největší fanoušek Akt X. Emily studuje psychologii, má skvělý smysl pro humor a rozhodně se teď nechce vázat. Alespoň do chvíle, než vyrazí na večer stand-up komiků. Duchapřítomný Kumail Emily okamžitě padne do oka, a i když oba tvrdí opak, brzy je jasné, že nepůjde jen o záležitost na jednu noc. Nadějně se rozvíjející vztah ale naruší záhadná nemoc, která Emily uvrhne do umělého spánku. Teprve v nemocnici se potkává Kumail s jejími svéráznými rodiči, kteří se přes počáteční nedůvěru s Kumailem postupně sbližují, což generuje řadu zábavných situací. Chytrá romantická komedie z produkce Judda Apatowa (40 let panic, Zbouchnutá) vypráví skutečný příběh populárního amerického komika, který ve filmu hraje sám sebe, a stala se na festivalu Sundance diváckým hitem.
(zdroj: Aerofilms)

MICHAEL SHOWALTER (1969, Princeton, New Jersey, USA)
Michael Showalter, komik, producent, scenárista a režisér, pronikl do povědomí diváků během působení v komediálním seriálu The State, jenž se vysílal v letech 1993 až 1995 na stanici MTV. Showalter ho vytvářel se stejnojmennou komediální skupinou, kterou s přáteli založil během studií na New York University. Mimo televizních rolí účinkoval kupříkladu ve filmech Léto k nepřežití (2001), Baxter (2005) nebo Policajti z Rena (2007). Je režisérem snímku Hello, My Name Is Doris (2015) se Sally Fieldovou v hlavní roli, jenž na festivalu SXSW získal Cenu diváků a byl oceněn také producentskou cenou v rámci Independent Spirit Awards. Michael v současnosti pracuje na postprodukci Léta k nepřežití: O deset let později (Netflix).
(zdroj: MFF Karlovy Vary)

 

 

Programový katalog ke stažení - 1. pololetí

 

středa 11. 1. v 19:30

PATERSON

USA, Německo, Francie 2015 / 113 min / Jim Jarmusch

Příběhem všedního života řidiče autobusu se režisér vrací ke své tvorbě 90. let.


Paterson (Adam Driver) je řidič autobusu ve stejnojmenném městečku Paterson. Každý Patersonův den je zdánlivě stejný jako ten předešlý: projíždí trasou své linky, pozoruje město ubíhající před čelním sklem a poslouchá úryvky rozhovorů. Píše básně do notýsku, jde na procházku se psem, zastaví se v baru vždy jen na jedno pivo a přichází domů za svou ženou Laurou (Golshifteh Farahani). Život Laury je pravým opakem – vše v něm se neustále mění a každý den přináší nové sny a nápady. Paterson a Laura se vzájemně milují a podporují: on jí pomáhá realizovat nejnovější plány, ona obdivuje jeho básnické nadání. Film je příběhem vítězství a porážek všedního dne a krásy, která se skrývá i v těch nejmenších detailech.

JIM JARMUSCH (1953, Akron, Ohio, USA)
Ještě než se ale rozhodl stát režisérem, absolvoval neúspěšné studium žurnalistiky a později dokonce literatury. To zakončil prodlouženým letním semestrem v Paříži, během kterého prakticky nevylezl z kina. Vzápětí se proto rozhodl podat přihlášku na prestižní filmovou školu Tisch School of the Arts v New Yorku. Své studium završil debutovým filmem Trvalá dovolená (1980). Prvním větším úspěchem ale byl až Podivnější než ráj (1984), po kterém následovaly dnes kultovní filmy jako Mimo zákon (1986), Tajuplný vlak (1989), nebo Noc na Zemi (1991). Ještě větší ovace u kri-tiků i publika sklidil Mrtvý muž (1995) s Johnnym Deppem v hlavní roli, následovaný filmem Ghost Dog - Cesta samuraje (1999) a legendárním souborem jedenácti mikropovídek Kafe a cigára (2003). Další celovečerní filmy: Zlomené květiny (2005), Hranice ovládání (2009), Přežijí jen milenci (2013).
(zdroj: Aerofilms)



středa 25. 1. v 19:30

MLHA V SRPNU

Nebel im August / Německo, Švýcarsko 2016 / 126 min / Kai Wessel

Drama chlapce, který se roku 1940 ocitne v psychiatrickém sanatoriu pro děti.


Projekce je součástí komponovaného programu k Mezinárodnímu dni památky obětí holocaustu. Filmu bude od 18:30 předcházet violoncellový koncert Jiřího Hoška a Do-miniky Weiss Hoškové. Před koncertem vystoupí žáci a absolventi ZŠ Sychrov s prog-ramem Úvahy o holocaustu.

Jižní Německo, rok 1940. Třináctiletý sirotek Ernst Loss (Ivo Pietzcker) je vzpurný a těžko přizpůsobivý chlapec a všechny náhradní rodiny a nápravná zařízení, kterými doposud prošel, jej označily jako nenapravitelného. Kvůli tomu se ocitá v psychiatrickém sanatoriu. Ernst si brzy uvědomí, že v tomto sanatoriu nejsou děti léčeny, ale pod vedením Dr. Veithausena (Sebastian Koch) postupně a potají zabíjeny pod nacistickým programem s krycím názvem T4. Ernst se rozhodne bojovat s osudem a začne pomáhat ostatním pacientům a zároveň plánovat svůj vlastní útěk. Za subtilní historické drama inspirované reálným osudem a stejnojmenným historickým románem Roberta Domese získal Kai Wessel Bavorskou filmovou cenou 2015 za nejlepší režii.
(zdroj: Bohemia Motion Pictures)

KAI WESSEL (1961, Hamburg, Německo)
Filmový a televizní režisér. Hned jeho debut Martha Jellnek (1988) byl nominován na Německou filmovou cenu. V dalších letech se věnoval především televizní tvorbě. Podílel se na natáčení několika kriminálních seriálů. V roce 1999 se podílel na vzniku 12-dílného seriálu Klemperer podle deníků židovského profesora popisujících pronásledování Židů v éře nacismu. Natočil i řadu ceněných televizních filmů např. Můj bratr idiot (2000) nebo Pochod milionů (2007). Z tvorby pro kina: Rok prvních polibků (2002), Hilda (2009).
(zdroj: Wikipedia)

 




pátek 27. 1. v 19:30 - česká premiéra filmu proběhne v rámci Evropské filmové inventury

SEKÁČ

Kosac / Chorvatsko, Slovinsko 2014 / 98 min / Zvonimir Jurić

Postarší traktorista pomůže v noci ženě v nouzi. Jeho čin má nečekané následky.


Film je součástí programu Evropské filmové inventury. Diváci v kině Vatra jej uvidí v celorepublikové premiéře. Do české distribuce vstoupí o den později.

Jedné noci dvacet let po válce za chorvatskou nezávislost dojde Mirjaně, kadeřnici z Osijeku, uprostřed polí benzín. Na cestě pro pomoc potká Iva, který pracuje zásadně v noci. Sveze jí ve svém traktoru k benzínové pumpě. Tady se od prodavače Josipa dozví, že był Ivo za znásilnění ve vězení. Mirjana přesto odmítne pumpařovu nabídku, že ji za chvíli může k autu dovézt. Nasedá zpět do Ivova traktoru a odjíždí s ním do noci. Josipovi řekne, že se za nedlouho vrátí. Když se tak nestane, Josip propadne panice a oznámí to policii. Po skončení směny na benzínce odchází na oslavu svého bratra. Pořád ale myslí na to, proč se žena nevrátila.
Režisér Zvonimir Jurić, který s Jelenou Paljan napsal i scénář filmu, natočil komorní drama, které v sobě ukrývá mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Pro Ivův osud byl určující zločin, který spáchal. Okolí jej nikdy nepřijalo zpět a jeho život se svým způsobem podobá kraji, ve kterém žije. Ten poznamenala válka v devadesátých letech. Generace lidí, která zde válku zažila, se snaží žít za normálních okolností normální život. Válka v nich ale zůstala a neustále ovlivňuje jejich chování. I o tom je film Sekáč.
Film získal v roce 2015 několik ocenění na chorvatském mezinárodním filmovém festivalu v Pule včetně ceny Octavian za nejlepší domácí film.

ZVONIMIR JURIĆ (*1971, Osijek, Chorvatsko)
Narodil se v roce 1971 v Osijeku. V roce 1999 absolvoval na Akademii dramatických umění v Zá-hřebu v oboru filmová a televizní režie. Režisérskou kariéru zahájil několika krátkými dokumenty. Poté natočil krátkometrážní film Onaj koji će ostati neprimijećen. Dále jednu část povídkového filmu Sex piće i krvoproliće a epizodu z dalšího povídkového filmu Zagrebačke priće.
V roce 2009 natočil společně s Go-ranem Devićem válečné drama Černí (Crnci), které získalo řadu domácích i mezinárodních cen. Film, ve kterém se vypořádává s chorvatskými válečnými zločiny, poslali Chorvaté za svou zemi do klání o nominace na Oscara. V roce 2014 natočil drama Sekáč, které se rovněž stalo hlavní událostí do-mácího filmového festivalu v Pule. V roce 2015 režíroval televizní seriál Patrola na cesti, na kterém se podílel i jako scénárista.
 

 

středa 8.2. v 19:30

ODYSEA

L'odyssée / Francie 2016 / 122 min / Jérôme Salle

Výpravné životopisné drama o oceánografovi Jacquesu Cousteauovi.

Hvězdně obsazená biografie rodiny Cousteau, která před našima očima otevřela tichý svět pod mořskou hladinou. Rok 1946. Kapitán Jacques Cousteau si díky vynálezu akvalungu může pořídit vysněnou vilu u Středozemního moře. Své syny Philippa a Jeana-Michela zasvěcuje do tajů potápění a zázračného světa ticha. Zdánlivé idylické rodinné soužití naruší Jacquesova touha po dobrodružství a dobývání nesmírného prostoru pod vodní hladinou. Pro ni je ochoten obětovat vše. I vztah s citlivým Philippem. Roky poté spojuje oba muže láska k oceánům. Otec je však touží dobývat, syn chránit.

JÉROME SALLE (1967, Paříž, Francie)
Francouzský režisér a scenárista, jehož tvorba je spjatá zejména s mainstreamovou žánrovou kinematografií. Debutoval úspěšným romantickým thrillerem Hledejte Anthonyho (2005), prosadil se dvoudílnou adaptací belgického akčního komiksu Largo Winch (2008, 2011) i detektivkou Zulu (2013), v níž pracoval s hvězdnou dvojicí Orlando Bloom a Forest Whitaker. Dlouhodobě spolupracuje s hudebním skladatelem Alexandrem Desplatem. Odysea je jeho největším proj-ektem, který patřil v roce 2016 mezi nejočekávanější a komerčně nejúspěšnější snímky ve Francii.
(zdroj: Film Europe)



středa 22. 2. v 19:00

VLNA

Bolgen / Norsko 2015 / 104 min / Roar Uthaug

Katastrofický film podle skutečné události způsobené sesuvem půdy v norském fjordu.


FK speciál s úvodním slovem a besedou s Janem Klimešem - odborníkem na geologii a sesuvy.


Zkušený geolog Kristian se chystá s rodinou opustit malebné město Geiranger. Přístroje umístěné v jednom z horských masívů nad fjordem zachytí znepokojivá data. Ve chvíli, kdy se rozezní poplašné sirény, naplní se Kristianova nejhorší můra. On i jeho blízcí mají přesně 10 minut, než je zasáhne obří vlna spuštěná sesuvem půdy. Začíná souboj s časem i živly. Vlna přenáší postupy klasických amerických katastrofických filmů do malebného a drsného severského prostředí. V rodném Norsku zaznamenal film pozoruhodný kasovní úspěch, když do kin přilákal více než 800 000 diváků.

ROAR UTHAUG (1973, Lorenskog, Norsko)
Patří k severským tvůrcům, kteří se specializují na žánrovou kinematografii a uchovávají si přitom obdivuhodný rozptyl. Absolvent Norwegian Film School debutoval horským slasher hororem Ledová smrt (2006), který typické prvky žánru (skupina teenagerů, opuštěná chata v horách, maniak) přesadil úspěšně do norských reálií. Následovalo spolurežírování pohádkové fantasy o skřítcích Magické stříbro a akční fantasy Útěk (oba 2012), které je volně zasazeno do Norska 14. století. Uthaugovu zálibu ve svébytných severských variacích amerických blockbusterů nezapře ani jeho aktuální snímek Vlna, který čerpá z klasického katastrofického filmu, jak ho etabloval Hollywood v 70. letech. Jeho dalším snímkem by měla být nová adaptace akční videohry Tomb Raider s Alicii Vikander v hlavní roli (premiéra 2018).
(zdroj: Film Europe)

RNDr. JAN KLIMEŠ, Ph.D., (*1975)
vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a doktorát získal na katedře fyzické geografie a geoekologie Univerzity Karlovy v Praze. Dnes působí v Ústavu struktury a mechaniky hornin AV ČR, v. v. i., kde se zabývá mapováním a monitorováním sesuvů ve vybraných částech České republiky a jejich vlivu na lidskou společnost. Od roku 2003 pracuje také v Peru, kde se věnuje především hodnocení nebezpečí sesuvů v okolí inckého města Machu Picchu a v pohořích Cordillera Blanca a Negra.


středa 8. 3. v 19:30

T2 TRAINSPOTTING

V. Británie 2017 / 109 min / Danny Boyle

Hrdinové kultovního Trainspottingu se setkávají po 20 letech.

Na počátku byla příležitost...a pak přišla zrada. Uplynulo dvacet let. Mnohé se změnilo, ale stejně tak zůstalo mnohé při starém. Mark Renton (Ewan McGregor) se vrací na jediné místo, které mu kdy bylo domovem. Čekají tu na něj: Spud (Ewen Bremner), Sick Boy (Jonny Lee Miller) a Begbie (Robert Carlyle). Očekávají ho i další staří známí: smutek, ztráta, radost, pomsta, nenávist, přátelství, láska, touha, strach, výčitky, heroin, sebedestrukce a smrtelné nebezpečí, ti všichni stojí ve frontě, aby ho uvítali a společně to všichni naplno rozjeli.
(zdroj: Falcon)

DANNY BOYLE (1956, Manchester, Velká Británie)
Od roku 1982 pracoval v BBC jako producent a později i jako režisér. Jeho filmovým debutem byl Mělký hrob (1994). Celosvětový úspěch získal černou komedií Trainspotting (1996), po které se ohlásil Hollywood – výsledkem byl Extra život (1997) a Pláž (2000). Po návratu domů natočil sci-fi thriller 28 dní poté (2002), sci-fi komedii Milióny (2004), dobrodružný sci-fi thriller Sunshine (2007), všestranně úspěšný hit Milionář z chatrče (2008 – osm Oscarů včetně nejlepší režie), dobrodružné drama 127 hodin (2010), krimi Trans (2013) a životopis Steve Jobs (2015). Roku 2011 režíroval divadelní hru Frankenstein v National Theatre v Londýně. V roce 2012 byl hlavním režisérem zahájení letních Olympijských her v Londýně.
(zdroj: CSFD.cz)


středa 22. 3. v 19:30

VIVA

Irsko, Kuba 2015 / 100 min / Paddy Breathnach

Dojemné drama o sbližování agresivního otce a citlivého syna na předměstí Havany.


Mladý Jesus pracuje jako kadeřník v nočním travesty klubu v Havaně a sní o tom, že se jednou stane hvězdou. Díky svému učiteli se mu podaří udělat konkurz a dostane první šanci na pódiu, pak se ale zjeví jeho léta nepřítomný otec - bývalý boxer, dnes agresivní alkoholik , a všechny Jesusovy naděje zmaří. Jejich vzájemné představy o životě nemůžou být rozdílnější a tvrdě se střetnou. Jen pozvolna nacházejí otec a syn vhled do světa toho druhého. Citlivý příběh o hledání vlastní identity a touze po rodině vyniká zejména výkonem Héctora Mediny v hlavní roli. Film natočený v irsko-kubánské koprodukci reprezentoval Irsko v nominacích na Oscara.
(zdroj: Artcam)

PADDY BREATHNACH (1964, Dublin, Irsko)
Filmový režisér a producent. Jeho první film Alisa (1994) vyhrál soutěž prvních a druhých snímků na festivalu v San Sebstianu. S druhým filmem Byl jsem dole (1997) vyhrál cenu za režii tamtéž a také v Thessaloniki a Bogotě. Jeho komedie Dohola (2001) a Man About Dog (2004) patřily k nej-úspěšnějším irským nezávislým filmům. Následovaly už hůře přijaté horory Houbičky (2007) a Freakdog (2008). Filmem Viva se vrací ke svým festivalovým úspěchům.
(zdroj: Festivalscope.com)


středa 5. 4. v 19:30

JE TO JEN KONEC SVĚTA

Juste la fin du monde / Francie, Kanada 2016 / 91 min / Xavier Dolan

Drama mladého dramatika, který se po 12 letech vrací domů oznámit, že umírá.

Mladý úspěšný dramatik se po 12 letech prožitých ve velkoměstě vrací domů za rodinou, aby oznámil svou blížící se smrt. Svět kosmopolitního muže je však členům rodiny příliš vzdálený a nepředstavitelný, než aby mohlo dojít ke smíření a naplňujícímu prožití posledních společných chvil. Film mladého kanadského režiséra Xaviera Dolana si z festivalu v Cannes odnesl Velkou cenu poroty. Svébytný Dolanův režijní styl doplňuje hvězdné herecké obsazení současné francouzské špičky – Marion Cotillard, Vincenta Cassela nebo Léy Seydoux.

XAVIER DOLAN (1989, Quebec, Kanada)
Od svých čtyř let účinkoval jako dětský herec v televizi i filmu. Velkou pozornost vzbudil již svým režijním debutem Zabil jsem svou matku, který dokončil v pouhých 20 letech. Snímek získal tři ceny na festivalu v Cannes v sekci Quinzaine des Réalisateurs a reprezentoval Kanadu na Oscarech. Velkého ohlasu na festivalech v Cannes a Benátkách dosáhly i jeho další snímky – Imáginární lásky (2010), Laurence Anyways (2012), Tom na farmě (2013) a Mami! (2014), za nějž v Cannes obdržel cenu poroty. V současné době natáčí svůj první anglicky mluvený film The Death and Life of John F. Donovan, na kterém spolupracuje s Jessicou Chastain, Natalie Portman, Nicholasem Houltem,Kitem Harringtonem a Susan Sarandon.
(zdroj: Aerofilms)


pátek až neděle 21.–23. 4.

VSETÍNSKÝ FILMOVÝ MARATON

Nový slovinský film / František Čáp ve slovinském filmu


V roce 2009 jsme se v rámci Vsetínského filmové maratonu (tehdy ještě Letního filmového maratonu) poprvé pustili do zkoumání kinematografií zemí bývalé Jugoslávie. Tehdy jsme ještě netušili, jak trvalou tradici vytváříme. Od té doby jsme představili aktuální kinematografie všech šesti ex-jugoslávských republik, vzniklých v první polovině 90. let minulého století. Protože jsou tyto kinematografie poměrně bohaté a nesmírně zajímavé, jedeme v této chvíli již druhé kolo. Po Makedonii, ke které jsme se podruhé vrátili v roce 2015 nás letos čeká druhé slovinské zastavení.
V roce 2009 jsme připravili průřez slovinskou kinematografií začínající již v hluboké jugoslávské minulosti (promítli jsme např. ceněný snímek Ples v dešti Boštjana Hladnika z roku 1961). Z tehdejší aktuální slovinské kinematografie jsme uvedli 6 filmů a zastavili jsme se v roce 2007. Letošní přehlídka bude na tu minulou navazovat, takže se můžete těšit na kolekci filmů z let 2008 až 2017. V rámci ní chceme udělat miniprofil režiséra Damjana Kozoleho (v českých kinech běžel před deseti lety jeho snímek Náhradní díly), kterého jsme na festival také pozvali.
Kromě žánrově pestré směsice novějších slovinských filmů chystáme malou retrospektivu filmů českého režiséra Františka Čápa. Ten svou kariéru zahájil za Protektorátu a má na kontě řadu veleúspěšných filmů jako např. adaptaci Babičky, filmy Mlha na blatech, Noční motýl, Děvčica z Beskyd, Muži bez křídel atd. Po nástupu komunistů k moci František Čáp emigroval a po krátkém intermezzu, kdy natáčel filmy v Západním Německu se natrvalo usadil v Jugoslávii, konkrétně ve Slovinsku, kde se stal průkopníkem slovinské kinematografie. A právě na toto období jeho tvorby se soustředíme.
Jiří Fiala



středa 3. 5. v 19:30

NEJŠŤASTNĚJŠÍ DEN V ŽIVOTĚ OLLIHO MÄKIHO

Hymyilevä mies / Finsko, Švédsko, Německo 2016 / 92 min / Juho Kuosmanen

Životní zápas amatérského šampióna v boxu roku 1962 – sportovní drama.


Finsko 1962. Pětadvacetiletý Olli Mäki, evropský amatérský šampion v boxu, se chystá na životní zápas o titul mistra světa, vůbec první v jeho rodné zemi. Skromný bojovník je náhle celebritou, celá země žije prostřednictvím sportovce sen o velkém vítězství. Olli je pod tlakem médií i ambiciózního trenéra Elise, zároveň však potkává půvabnou Raiju a něco speciálního se rodí. S pokorou a jemným humorem vypráví Kuosmanen nevšední příběh muže, který se bez okázalých gest proboxoval k nejšťastnějšímu okamžiku svého života. Nostalgie nepatří do filmařova slovníku, navzdory zasazení do časů před půlstoletím působí jeho netypický příspěvek k žánru boxerských filmů svěžím a moderním dojmem. Skutečný Olli Mäki byl proslulý tím, že se zdráhal své soupeře porážet KO v okamžiku, kdy už měl zápas vyhraný.

JUHO KUOSMANEN (1979, Kokkola, Finsko)
Dokončil v roce 2014 filmovou školu ELO na Aaltově univerzitě v Helsinkách. Jeho krátké snímky získaly řadu cen, mimo jiné v canneské sekci Cinéfondation či v Locarnu. Za studií se věnoval i di-vadelní režii a herectví, úzce spolupracoval s avantgardním operním ansámblem West Coast Kokkola Opera. S celovečerním debutem Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho zvítězil v sou-těžní sekci Un Certain Regard letošního festivalu v Cannes.
(zdroj: MFF Karlovy Vary)


středa 17. 5. v 19:30

KRÁSNÉ DNY V ARANJUEZ (3D)

Les Beaux Jours d'Aranjuez / Francie, Německo, Portugalsko 2016 / 97 min / Wim Wenders

Konverzační drama muže, ženy a spisovatele, který o nich píše.


Krásný letní den. Zahrada. Terasa. Muž a žena sedí u stolu pod stromy, okolo nich proudí lehký, letní vánek. V nekonečné dáli, za rozlehlou plání, se rýsuje silueta Paříže. Rozhovor začíná. Mezi ženou a mužem křižují otázky i odpovědi. O sexuálních zkušenostech, o dětství a vzpomínkách, o podstatě léta, o rozdílech mezi mužem a ženou, mezi ženskou perspektivou a mužským vnímáním. V domě přiléhajícím k terase sedí spisovatel představující si tento dialog a píše. Nebo je to naopak? Je možné, že mu ve skutečnosti dvojice z terasy diktuje tento dlouhý, závěrečný rozhovor mezi mužem a ženou a Nick Cave mu k tomu hraje na piano? Wim Wenders natočil tento komorní příběh podle divadelní hry svého přítele, dramatika Petera Handkeho, jejíž podtitul zní „Letní dialog,“ ale spíše je to souboj mezi mužem a ženou, který se skrývá pod slupkou slovní hry na otázky a odpovědi, jež má jedno hlavní pravidlo a to bezpodmínečnou poctivost. Film je ve 3D verzi.
(zdroj: Cinemart)

WIM WENDERS (1945, Düsselforf, Německo)
Jedna z největších žijících osobností evropského filmu. V letech 1964-65 studoval medicínu a filosofii. V letech 1966-67 studoval malířství v Paříži. V letech 1967-70 studoval na Vysoké filmové a televizní škole v Mnichově. V roce 1975 založil v Berlíně produkční společnost Road Movies. V roce 1982 získal za Stav věcí Zlatého lva na MFF v Benátkách. V roce 1989 mu udělili čestný doktorát na pařížské Sorbonně a o 2 roky později se stal prezidentem Evropské filmové akademie. Vybraná filmografie: Léto ve Městě (1970), Alice ve městech (1974), Nebe nad Berlínem (1987), Lisabonský příběh (1994), Buena Vista Social Club (1999), Nechoď klepat na dveře (2005), Pina (2011).
(zdroj: CSFD.cz)


středa 31. 5. v 19:30

SATISFAKCE 1720

Tordenskjold & Kold / Dánsko 2016 / 98 min / Henrik Ruben Genz

Historická komedie o slavném dánském vojevůdci 18. století Peteru Wesselovi.


Dánský kontradmirál Peter Wessel Tordenskjold je hrdinou Velké severní války. Ta začala v roce 1700, trvala přes dvacet let, skončila porážkou Švédska a podpisem Nystadského míru. Slavný vojevůdce, kterému ještě nebylo ani třicet let, tím ztratil smysl svého dosavadního života a nový zatím nenalezl. Není se až tak co divit, protože jej marně hledá hlavně pod sukněmi dívek a na dnech džbánků, lahví a sklenic. To, že je tento pohledný muž slavným válečným hrdinou, mu cestu do cizích postelí i k alkoholu hodně usnadňuje. Válečný hrdina, který se svým životním stylem podobá dnešním rockovým hvězdám, má ale před sebou poslední souboj, jehož konec je dodnes opředen mnoha legendami, mýty i konspiracemi. Natáčení filmu Satisfakce 1720 probíhalo v Čes-ké republice, tvůrcům učarovaly lokace v Praze, Kroměříži, Jaroměři, Rájci-Jestřebí, Ploskovicích, Roudnici nad Labem a Konopišti. V některých rolích se uplatnili i čeští herci.
(zdroj: Cinemart)

HENRIK RUBEN GENZ (1959, Gram, Dánsko)
Absolvoval katedru režie na Dánské filmové škole v Kodani (1995). Světu dal o sobě vědět již svým krátkým filmem Bror, min bror (1998), jenž mu vynesl nominaci na Oscara a ocenění z Ber-linale. Jeho první celovečerní snímek Někdo jako Hodder (2003) zaujal poroty mnoha festivalů. Za film Číňan (2005), získal Cenu ekumenické poroty a Cenu FIPRESCI v Karlových Varech. S nás-ledujícím filmem Ukrutně šťastni (2008) se stal držitelem Křišťálového glóbu za nejlepší film. Zaujal i jeho další snímek Nerada ruším (2012). Henrik Ruben Genz, vždy zkoušející různé filmové žánry, je rovněž podepsán pod režií řady úspěšných dánských televizních seriálů, např: Zločin (2007) nebo Vláda (2013).
(zdroj: MFF Karlovy Vary)


středa 14. 6. v 19:30

ŠÍLENĚ ŠŤASTNÁ

La pazza gioia / Itálie, Francie 2016 / 116 min / Paolo Virzi

Road-movie komedie o dvou ženách na útěku z blázince.


Beatrice je upovídaná bájivá lhářka a samozvaná miliardářka, která ráda věří tomu, že se zná se všemi důležitými lidmi. Donatella je oproti tomu potetovaná zamlklá introvertka, která v sobě skrývá tíživé tajemství. Obě ženy jsou pacientkami v moderní, ale střežené psychiatrické klinice
a postupně se mezi nimi vyvine silné přátelství. Společně pak z léčebny utečou a snaží se ve světě venku během své bláznivé cesty najít štěstí, které obě ztratily… Italské drama s ko-mediálními prvky Šíleně šťastná vypráví o pevném poutu mezi dvěma ženami, které se k sobě přimknou v nelehkém životním období. Režisér Paolo Virzi, jenž se společně s Francescou Archibugi podílel také na scénáři, zde vykreslil dvě ztroskotankyně, které nemají – kromě sebe navzájem – nikoho blízkého.
(zdroj: AČFK)

PAOLO VIRZI (1964, Livorno, Itálie)
Psal zpočátku scénáře pro jiné režiséry, až roku 1994 debutoval filmem Krásný život, po němž následovala účast na kolektivním snímku Intolerance a v roce 1996 film Srpnové prázdniny. Jeho smysl pro spojení komična se sociální kritikou našel uplatnění ve filmu Ovosodo (1997) nazvaném podle chudé čtvrti Livorna, kde se odehrává příběh nesnadného dospívání, vyznamenaný v Be-nátkách Zvláštní cenou poroty. Z dalších filmů: Polibky a objetí (1999), Jmenuji se Tanino (2002), Kateřina jde do města (2003), Napoleon a já (2006), Celý život před sebou (2008), První krásná věc (2010), Každý boží den (2012), Lidský kapitál (2013).
(zdroj: MFF Karlovy Vary)


 

úvodní stránka